Máme nabídku i pro Vás, drahé ženy, které nemůžete fyzicky přijít do Nepomucena a zúčastnit se naživo. Sledujte duchovní obnovu on-line (anebo si přednášky pusťte ze záznamu) z YouTube kanálu DonPietro.
 


V týdnu od 7. do 14. 11. 2021 se čeští biskupové zúčastnili návštěvy Ad Limina Apostolorum v Římě, během které jsme je doprovázeli zejména službou asistence při mších svatých. Návštěvu zahájili biskupové v neděli 7. 11. mší svatou v bazilice sv. Klimenta (foto zde), po které následovala modlitba u hrobu sv. Cyrila. V pondělí ráno slavili biskupové mši v bazilice sv. Petra (foto zde) a večer se účastnili vernisáže výstavy o Služebnících Božích Janu Bulovi a Václavu Drbolovi v českém poutním domě Velehrad (foto zde). V úterý pak následovala mše v Lateránské bazilice (foto zde) a slavnostní zakončení roku sv. Ludmily v Nepomucenu (foto zde), kde byly také představeny dary pro papeže Františka. Ve středu sloužili biskupové mši v bazilice Santa Maria Maggiore a v pátek v bazilice sv. Pavla za hradbami (foto zde).

V sobotu jsme se pak s našimi biskupy vydali na Pouť do Assisi (foto zde a zde). Navštívili jsme baziliku sv. Kláry, kde jsme slavili mši svatou, a baziliku sv. Františka. Zastavili jsme se i u ostatků blahoslaveného ajťáka Carla Acutise. Také jsme si prohlédli kostel sv. Damiána a baziliku Panny Marie Andělské s kaplí Porciunkule. 

V neděli 14. 11. pak biskupové zakončili svou návštěvu mší svatou v bazilice sv. Bartoloměje (foto zde).

Níže naleznete také Pozdrav biskupů při zahájení pouti a video z pouti do Assisi.



Foto a video: Anička Guthrie, Člověk a Víra; Petr Soukal; Ondřej Talaš, TV NOE




 Jednu krásnou sobotu, 23. října, jsme se celá komunita Nepomucena vydali na návštěvu za sv. Kateřinou do její rodné Sieny. Kvůli dlouhé cestě jsme vyrazili ještě za tmy. Delší cesta však opravdu stála za tu nádherou, která nás v Sieně čekala. Toto město obklopené nádhernou krajinou kopečkovitého Toskánska patří do světového dědictví UNESCO a to plným právem. V Sieně jsme společně navštívili kostel sv. Dominika (kde jsme slavili mši svatou) a katedrálu. Podívali jsme se i na rodný dům svaté Kateřiny. Každý pak měl během odpoledne možnost sám navštívit cokoli, co toto krásné město nabízí.

Více než nad krásou města se člověk ale pozastavuje nad krásou života sv. Kateřiny. Její jednoduchost a pokora, které ji vedly ke svatosti jsou inspirací i pro lidi dneška. Bůh si často volí maličké v očích světa. A ani my se nechceme honit za mocí a slávou, ale za naším Pánem, kterému chceme sloužit v našich bližních. Ať je nám sv. Kateřina příkladem pro tuto službu!

Daniel Martinek


Další fotky naleznete na adrese: https://www.zonerama.com/nepomucenum/Album/7807913

Komentář otce rektora Romana Czudka k právě probíhající synodě o synodalitě.



Autor videa: Petr Soukal

Někteří bohoslovci a kněží se už více než rok baví populární hrou, která má údajně ryze československý původ. Podle Wikipedie její počátky sahají do dvacátých let dvacátého století. Za rozšíření této míčové hry v koleji může nesporně pandemie koronaviru, která znemožnila loni na jaře opouštět prostor kolejní zahrady, natož hrát fotbal na fotbalovém hřišti blízké farnosti. Proto bohoslovci s pomocí údržbáře Václava oprášili staré železné sloupky, obnažili zabetonované díry, narýsovali bílé čáry a nová éra obnoveného hřiště, používaného častěji mezitím jako parkoviště, mohla začít. Mnohé restrikce spojené s koronavirem už pominuly, nohejbal, v angličtině nazývaný Football tennis, v italštině Calcio tennis, se však hraje čile dál.

Jaká jsou pravidla tohoto, pro někoho možná kuriózního, sportu? Dovolím si citovat webové stránky nohejbal.cz: „Účelem hry nohejbal je dostat míč povoleným způsobem do soupeřova pole tak, aby jej nemohl zpracovat a vrátit. Důležité je také zabránit soupeři zahrát míč do vlastního pole, a pokud se mu to povede, tak míč zachytit a rozehrát jej do útočné akce. Míč ve hře je od okamžiku, kdy se ho dotkne podávající povoleným způsobem. Míč mimo hru je tehdy, kdy už nemůže být žádným hráčem vrácen do hry.“ V praxi to vypadá tak, že dostat míč povoleným způsobem do hry překopnutím sítě není pro mnohé vůbec jednoduché.

Nohejbal lze hrát ve více kategoriích. Mohou se naproti sobě střetnout jednotlivci, dvojice, trojice nebo více hráčů, přičemž platí stejná pravidla jako u hry trojic.“ Většinou se u nás střetávají dvojice, výjimečně trojice, někdy dvojice s trojicí, někdy také začne trojice a skončí vlivem zranění dvojice.

Cílem hry je získávat BODY. K tomu abyste vyhráli SET a stali se vítězem hry, jich potřebujete 10. Pro výhru není nutný rozdíl dvou bodů jako třeba u volejbalu. ZÁPAS se většinou hraje na 2 sety a celý ho vyhrává družstvo, které je oba získá.“ U nás hrajeme na 25 bodů jako ve volejbale, stejně vyžadujeme i nutný dvoubodový rozdíl.

Jak vypadá naše hra zcela konkrétně, na to se můžete podívat v následujícím videu:


Jan Slepička

Jeden z největších křesťanských svátků, slavnost Seslání Ducha Svatého, oslavil papež František za ministrantské asistence bohoslovců z římského Nepomucena.

Bohoslovci z Nepomucena s papežem. „Svatý otec působí zblízka jako velmi laskavý člověk. Záleží mu na každém, má obrovské charisma a doslova z něj srší klid a dobro,“ popsal svou ministrantskou zkušenost ze svatodušní neděle František Šary (čtvrtý zprava). Kvůli focení si sundali roušky. Snímek Francesco Sforza

„Ceremonáři Svatého otce, kteří mají průběh liturgie na starosti, se nám předem sami ozvali s nabídkou, zda by naši studenti byli ochotní k této ministrantské službě,“ vysvětluje rektor Papežské koleje Nepomucenum P. Roman Czudek.

Nácvik proběhl už v pátek. „Naše skupina ministrantů byla vedena Mons. Ľubomírem Welnitzem, jedním z osmi papežských ceremonářů. On i jeho kolegové na nás udělali dojem velmi klidných lidí, při přípravách i mši svaté se nedali ničím vyrušit,“ vyzdvihuje jeden ze studentů teologie Jan Slepička.

Čeští bohoslovci měli na starosti všechny hlavní úkoly papežské bohoslužebné asistence: misál, biskupskou berlu, mitru, procesní kříž, kadidlo, nesení svíček i mikrofonů.

„Svatý otec nás přišel pozdravit ještě před mší svatou. Každého osobně. Podal nám ruku a při té příležitosti vznikl také snímek, který posíláme i čtenářům KT,“ popisuje bohoslovec František Šary. Jeho spolubratr Tomáš Zámečník svoji čerstvou zkušenost mše sv. s papežem popsal jako přiblížení se k tlukoucímu srdci církve. „Nejdřív si připadáte jako ve snu. Stát u oltáře poblíž Svatého otce – to je splněný klukovský sen každého ministranta,“ říká. Vůbec první mši svatou v ustupující pandemii celebroval papež u oltáře pod Berniniho baldachýnem. Ve svatopetrské bazilice se tak přesunul z apsidy za hlavním oltářem, které vévodí oválné vitrážové okno s letící holubicí (symbolem Ducha Svatého), jež vytvořili čeští skláři. Již v polovině května také obnovil veřejné audience.

K návratu ke slavení bohoslužeb v kostelích a kaplích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyzvali minulý týden také naši biskupové (viz prohlášení na str. 8).

JIŘÍ MACHÁNĚ


Převzato z Katolického týdeníku, odkaz na původní článek zde.
Odkaz na fotogalerii zde.