před Vánoci opět vyšlo nové číslo našeho kolejního časopisu Brázda, které si můžete přečíst
zde. Najdete v něm mnoho zajímavých příspěvků, včetně ohlédnutí za nedávnou návštěvou našich biskupů Ad limina apostolorum. Děkujeme za vaši přízeň v roce 2021, přejeme požehnané vánoční svátky a šťastný vstup do nového roku.
V týdnu od 7. do 14. 11. 2021 se čeští biskupové zúčastnili návštěvy Ad Limina Apostolorum v Římě, během které jsme je doprovázeli zejména službou asistence při mších svatých. Návštěvu zahájili biskupové v neděli 7. 11. mší svatou v bazilice sv. Klimenta (foto zde), po které následovala modlitba u hrobu sv. Cyrila. V pondělí ráno slavili biskupové mši v bazilice sv. Petra (foto zde) a večer se účastnili vernisáže výstavy o Služebnících Božích Janu Bulovi a Václavu Drbolovi v českém poutním domě Velehrad (foto zde). V úterý pak následovala mše v Lateránské bazilice (foto zde) a slavnostní zakončení roku sv. Ludmily v Nepomucenu (foto zde), kde byly také představeny dary pro papeže Františka. Ve středu sloužili biskupové mši v bazilice Santa Maria Maggiore a v pátek v bazilice sv. Pavla za hradbami (foto zde).
V sobotu jsme se pak s našimi biskupy vydali na Pouť do Assisi (foto zde a zde). Navštívili jsme baziliku sv. Kláry, kde jsme slavili mši svatou, a baziliku sv. Františka. Zastavili jsme se i u ostatků blahoslaveného ajťáka Carla Acutise. Také jsme si prohlédli kostel sv. Damiána a baziliku Panny Marie Andělské s kaplí Porciunkule.
V neděli 14. 11. pak biskupové zakončili svou návštěvu mší svatou v bazilice sv. Bartoloměje (foto zde).
Níže naleznete také Pozdrav biskupů při zahájení pouti a video z pouti do Assisi.
Jednu krásnou sobotu, 23. října, jsme se celá komunita Nepomucena vydali na návštěvu za sv. Kateřinou do její rodné Sieny. Kvůli dlouhé cestě jsme vyrazili ještě za tmy. Delší cesta však opravdu stála za tu nádherou, která nás v Sieně čekala. Toto město obklopené nádhernou krajinou kopečkovitého Toskánska patří do světového dědictví UNESCO a to plným právem. V Sieně jsme společně navštívili kostel sv. Dominika (kde jsme slavili mši svatou) a katedrálu. Podívali jsme se i na rodný dům svaté Kateřiny. Každý pak měl během odpoledne možnost sám navštívit cokoli, co toto krásné město nabízí.
Více než nad krásou města se člověk ale pozastavuje nad krásou života sv. Kateřiny. Její jednoduchost a pokora, které ji vedly ke svatosti jsou inspirací i pro lidi dneška. Bůh si často volí maličké v očích světa. A ani my se nechceme honit za mocí a slávou, ale za naším Pánem, kterému chceme sloužit v našich bližních. Ať je nám sv. Kateřina příkladem pro tuto službu!
Daniel Martinek
Další fotky naleznete na adrese: https://www.zonerama.com/nepomucenum/Album/7807913
Někteří bohoslovci a kněží se už více než rok baví populární hrou, která má údajně ryze československý původ. Podle Wikipedie její počátky sahají do dvacátých let dvacátého století. Za rozšíření této míčové hry v koleji může nesporně pandemie koronaviru, která znemožnila loni na jaře opouštět prostor kolejní zahrady, natož hrát fotbal na fotbalovém hřišti blízké farnosti. Proto bohoslovci s pomocí údržbáře Václava oprášili staré železné sloupky, obnažili zabetonované díry, narýsovali bílé čáry a nová éra obnoveného hřiště, používaného častěji mezitím jako parkoviště, mohla začít. Mnohé restrikce spojené s koronavirem už pominuly, nohejbal, v angličtině nazývaný Football tennis, v italštině Calcio tennis, se však hraje čile dál.
Jaká jsou pravidla tohoto, pro
někoho možná kuriózního, sportu? Dovolím si citovat webové stránky nohejbal.cz:
„Účelem hry nohejbal je dostat míč povoleným způsobem do soupeřova pole tak,
aby jej nemohl zpracovat a vrátit. Důležité je také zabránit soupeři zahrát míč
do vlastního pole, a pokud se mu to povede, tak míč zachytit a rozehrát jej do
útočné akce. Míč ve hře je od okamžiku, kdy se ho dotkne podávající povoleným
způsobem. Míč mimo hru je tehdy, kdy už nemůže být žádným hráčem vrácen do hry.“
V praxi to vypadá tak, že dostat míč povoleným způsobem do hry překopnutím
sítě není pro mnohé vůbec jednoduché.
„Nohejbal lze hrát ve více
kategoriích. Mohou se naproti sobě střetnout jednotlivci, dvojice, trojice nebo
více hráčů, přičemž platí stejná pravidla jako u hry trojic.“ Většinou se u
nás střetávají dvojice, výjimečně trojice, někdy dvojice s trojicí, někdy
také začne trojice a skončí vlivem zranění dvojice.
„Cílem hry je získávat BODY.
K tomu abyste vyhráli SET a stali se vítězem hry, jich potřebujete 10.
Pro výhru není nutný rozdíl dvou bodů jako třeba u volejbalu. ZÁPAS se
většinou hraje na 2 sety a celý ho vyhrává družstvo, které je oba získá.“ U
nás hrajeme na 25 bodů jako ve volejbale, stejně vyžadujeme i nutný dvoubodový
rozdíl.
Jak vypadá naše hra zcela
konkrétně, na to se můžete podívat v následujícím videu:
Jan Slepička
