Jeden z největších křesťanských svátků, slavnost Seslání Ducha Svatého, oslavil papež František za ministrantské asistence bohoslovců z římského Nepomucena.

Bohoslovci z Nepomucena s papežem. „Svatý otec působí zblízka jako velmi laskavý člověk. Záleží mu na každém, má obrovské charisma a doslova z něj srší klid a dobro,“ popsal svou ministrantskou zkušenost ze svatodušní neděle František Šary (čtvrtý zprava). Kvůli focení si sundali roušky. Snímek Francesco Sforza

„Ceremonáři Svatého otce, kteří mají průběh liturgie na starosti, se nám předem sami ozvali s nabídkou, zda by naši studenti byli ochotní k této ministrantské službě,“ vysvětluje rektor Papežské koleje Nepomucenum P. Roman Czudek.

Nácvik proběhl už v pátek. „Naše skupina ministrantů byla vedena Mons. Ľubomírem Welnitzem, jedním z osmi papežských ceremonářů. On i jeho kolegové na nás udělali dojem velmi klidných lidí, při přípravách i mši svaté se nedali ničím vyrušit,“ vyzdvihuje jeden ze studentů teologie Jan Slepička.

Čeští bohoslovci měli na starosti všechny hlavní úkoly papežské bohoslužebné asistence: misál, biskupskou berlu, mitru, procesní kříž, kadidlo, nesení svíček i mikrofonů.

„Svatý otec nás přišel pozdravit ještě před mší svatou. Každého osobně. Podal nám ruku a při té příležitosti vznikl také snímek, který posíláme i čtenářům KT,“ popisuje bohoslovec František Šary. Jeho spolubratr Tomáš Zámečník svoji čerstvou zkušenost mše sv. s papežem popsal jako přiblížení se k tlukoucímu srdci církve. „Nejdřív si připadáte jako ve snu. Stát u oltáře poblíž Svatého otce – to je splněný klukovský sen každého ministranta,“ říká. Vůbec první mši svatou v ustupující pandemii celebroval papež u oltáře pod Berniniho baldachýnem. Ve svatopetrské bazilice se tak přesunul z apsidy za hlavním oltářem, které vévodí oválné vitrážové okno s letící holubicí (symbolem Ducha Svatého), jež vytvořili čeští skláři. Již v polovině května také obnovil veřejné audience.

K návratu ke slavení bohoslužeb v kostelích a kaplích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyzvali minulý týden také naši biskupové (viz prohlášení na str. 8).

JIŘÍ MACHÁNĚ


Převzato z Katolického týdeníku, odkaz na původní článek zde.
Odkaz na fotogalerii zde.

 

Milí čtenáři Brázdy,

blíží se konec akademického roku 2020/2021 a to znamená, že pro vás máme opět 32 stran nabitých články vážnými i vtipnými, obrázky i básněmi. Celá redakce vám přeje požehnané prožití letních prázdin. Zachovejte nám přízeň i nadále a těšte se na příští číslo vašeho oblíbeného periodika, které vyjde někdy před Vánoci. Aktuální číslo ke stažení ZDE.

Krátce po skončení slavnostní inaugurace oltáře o slavnosti Jana Nepomuckého jsme poprosili kardinála Michaela Czerného S.J. o krátký rozhovor.


Jak prožíváte tento pro naši komunitu slavnostní den?

S velkou radostí. Jak připomněl otec rektor, dnes je evidentní, že máme v Římě kus Brna – a já jsem také kusem Brna v Římě. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit této krásné mše svaté a tohoto velkého aktu víry a vděčnosti Bohu.

 

V promluvě jste řekl, že jste již oltář spatřil v minulých letech. Při jaké příležitosti to bylo a jak na to vzpomínáte?

Pamatuji jen, že jsem po našem útěku v roce 1948 poprvé jako dospělý navštívil Brno v roce 1987. Vzpomínám, že jsme zavítali do katedrály, jednotlivosti si už nevybavuji.

 

V homilii jste hovořil o svatosti, zmínil jste sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Nepomuckého Neumanna. Kteří čeští světci jsou pro vás inspirativní?

Všichni. V tom smyslu, že jsou odrazem Božího lidu v naší české zemi. Ne proto, že jeden má lepší kvalitu než druhý. Je jich mnoho a dohromady ideálně zrcadlí, čím se máme stát. Všichni máme putovat ke každodenní svatosti, o které jsem v promluvě hovořil a kterou připomněl Druhý vatikánský koncil.

 

V naší koleji je aktuálně deset seminaristů. Co byste jim doporučil?

V duchu tohoto dne bych je rád vybídl ke dvěma věcem. Zaprvé k velké úctě k oltáři: Oltář je Kristus, je symbolem, jednou z více přítomností Krista. Tento pevný základ naší víry a církve. Církev spočívá na Kristu jako na skále. Jak říká papež František: církev je obrácená pyramida. Tak si můžeme dokonale představit tento bílý oltář jako podpěru celé církve. Přeji budoucím kněžím, aby měli respekt ke Kristu jako k základu a také ideu církve jako převrácenou pyramidu. A aby byli opravdově ve službě Božímu lidu. Druhou důležitou věcí je svátost smíření: naslouchat, naslouchat, naslouchat. To je nejdůležitější, aby se Boží lid v pokání cítil přijatý a že se mu naslouchá.

 

Velmi vám děkujeme za krásná slova.






V podvečer neděle 9. května 2021 dorazil do naší koleje akademický sochař Petr Váňa se svou dcerou Eliškou a spolupracovníkem Hynkem. Jejich první kroky zamířily do atria Nepomucena, aby obhlédli oltář přivezený z Brna a rozvrhli síly, jak jej přemístí na nové místo v naší kapli.

V pondělí ráno začaly práce na očištění a vyspravení tohoto krásného díla: prosvětlit vodní parou, opravit uražená místa, vybrousit spodní i vrchní stranu menzy... Dychtiví obyvatelé koleje pokukovali, jak se oltář postupně rozjasňuje.

Samotný přesun oltáře proběhl v úterý 11. května 2021. Ráno jsme ještě naposledy slavili mši svatou na původním oltáři, umístěném v naší kapli v první polovině osmdesátých let a v roce 2010 doplněném o charakteristickou predelu s vlnami řeky Vltavy a pěti svatojánskými hvězdami. Během hodiny a půl byl pak tento oltář demontován. S pomocí speciální konstrukce mohlo začít přesouvání obou dílů brněnského oltáře: nejprve přes jedny schody, pak přes kapli, znovu přestavět konstrukci a konečně přes dva schody v presbytáři. Zbývalo vyměřit, kde přesně bude oltář stát, a rozhodnout, jaká strana bude přední.

Před položením vrchní menzy na masivní nohu oltáře rektor koleje o. Roman Czudek vložil do malého volného prostoru v místě spoje obou částí ostatky sv. Jana Nepomuckého Neumanna, českého světce nesoucího jméno po patronovi naší koleje. Jeho malá kůstka tak spočinula v „srdci oltáře“, stejně jako se tento světec cele připodobnil Kristu. Relikviář je obklopen tvrdým kamenem ve tvaru zdobného kříže, jako se Pánův kříž stal Janovou jistotou za jeho života. Seminaristy může inspirovat touhou po duchovním povolání: když v Čechách nemohl být vysvěcen pro přebytek kněží, neváhal hledat jiné místo, kde se může zasvětit Bohu. Tak se dostal do Filadelfie. Zde byl horlivým knězem a později biskupem, který s vynalézavostí pečoval o svěřené stádce – tím může být příkladem i pro nepomucenské kněze, studující mimo svůj domov, aby se posléze vrátili a mohli sloužit tím, co zde načerpají. Přímluvcem bude jistě i pro naše sestry – jako první Češka vstoupila k boromejkám sestra našeho světce a v jeho rodném domě v Prachaticích jejich komunita dodnes působí. A konečně může být první světec Severní Ameriky ukazatelem, že svatým se může a má stát opravdu každý z nás.

Konečně stál oltář na svém místě. Nově příchozí hned zaujme nápaditý tvar, který je zve, aby přistoupili blíže a pomalu si jej prohlédli ze všech stran. Jako oltář přitahuje oči toužící pokochat se stále novými pohledy z každého úhlu, kéž nás Kristus přitahuje, abychom nalézali zálibu v rozmanité modlitbě. Oltář barevně zapadá do stylu bílého mramoru podlahy, přesto je nejsvětlejším bodem kaple – stejně jako Kristus je tím, který má zářit v našem životě.

Slavnostní inaugurace proběhla o slavnosti patrona koleje sv. Jana Nepomuckého. Ta se pro kolizi se slavností Nanebevstoupení Páně přesunula již na sobotu 15. května. Bohoslužbě, při níž jsme děkovali brněnské diecézi za dar oltáře pro naši kapli, předsedal brněnský rodák kardinál Michael Czerny S.J. Rodnou zemi musel opustil již ve dvou letech, ale přesto se – jak sám připomněl – s naším novým oltářem setkal již v roce 1987, kdy přijel do Brna poprvé po dlouhých letech na návštěvu.

V homilii, inspirován pevným oltářem a patronem koleje, nabídl kardinál zamyšlení nad eucharistií a svátostí smíření. „Oba se nacházejí v samém jádru kněžské služby a formace k ní je posláním Papežské koleje Nepomucenum.“ V závěru své promluvy dodal: „Ve srovnání s chladným, masivním a těžkým mramorovým oltářem »materie« zpovědi je neviditelná, nic neváží, je prchavá, pomíjivá, a přitom je nositelkou toho největšího významu. »Hrdiny budoucnosti budou ti, kdo dokážou opustit [dnešní sobecký a] nezdravý postoj a rozhodnou se vážně, nezávisle na osobních zájmech, podporovat úctu k pravdě. Kéž Bůh dá, aby takoví hrdinové uprostřed naší společnosti v tichosti vyrůstali« (František – Fratelli tutti, s. 202) také coby zpovědníci v naší církvi. To velice odpovídá duchu svatého Jana Nepomuckého.“

Samotný akt díkůvzdání za pro nás nový oltář – i když už před 37 lety posvěcený – proběhl v předělu mezi bohoslužbou slova a oběti. Kardinál Czerny se modlil: „vzdáváme ti díky za tento oltář, připravený u svatých Petra a Pavla ke slavení svatých tajemství“ a prosil: „ať je středem naší chvály a díků, ať je svatým oltářem, kde budeme zpřítomňovat Kristovu oběť; ať je stolem, na němž budeme lámat chléb života a pít z kalicha spojeni dokonalou jednotou; ať je pramenem, z něhož pro nás neustále vyvěrá spása.

Poté pokropil oltářní menzu svěcenou vodou a s dýmající kadidelnicí rozvážně obešel celý oltář. Následně bohoslovci upravili místo k prvnímu slavení nejsvětější oběti na přestěhovaném oltáři, rozložili plátno, přinesli květinu a od paškálu s plamenem vzkříšeného Krista paškálu rozžali svíce na oltáři. Kardinál Michael Czerny S.J. z rukou sester přijal dary ke slavení Eucharistie a spolu se koncelebrujícími kněžími slavil bohoslužbu oběti. Při přijímání mohli být všichni nasyceni nebeským pokrmem, Beránkem obětovaným a zmrtvýchvstalým, Kristem, naším Pánem.

Před závěrečným požehnáním se ujal slova rektor o. Roman Czudek a vyslovil díky brněnské diecézi i vzácným hostům – mezi nimiž byl i apoštolský nuncius v České republice v letech 2011–2018 Mons. Giuseppe Leanza. Vyřkl též přání, aby tento oltář byl středem modliteb i pro další generace nepomucenských alumnů.

Oslavy Jana Nepomuckého pokračovaly tradičním grilováním v zahradě koleje s přátelským popovídáním.



Fotogalerie z této krásné akce je k dispozici zde, z přípravy pak tady.

 

Inaugurace oltáře

kardinál Michael Czerny S.J.

Papežská kolej Nepomucenum

Řím, 15. května 2021

 

 

Dnes oslavujeme „Boží lásku, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,39), jak se nám projevuje v Eucharistii a svátosti smíření, a to s pomocí kontrastu jejich dvou symbolů: kamene oltáře a slov odpuštění. Oba se nacházejí v samém jádru křesťanské kněžské služby a formace k ní je posláním Papežské koleje Nepomucenum.

I. Za prvé, inaugurací oltáře

vzdáváme díky za řezbáře, sochaře a restaurátora Jaroslava Vaňka (1914-1991), který tento eucharistický stůl z elegantního bílého mramoru navrhl a vytvořil. V roce 1984 byl oltář instalován v brněnské katedrále na Petrově, kde sloužil po 37 let. V roce 1987 jsem ho tam měl možnost sám obdivovat.

Oltář obsahuje ostatky sv. Jana Nepomuka Neumanna z Čech, redemptoristického misionáře v USA, který se roku 1852 stal čtvrtým biskupem Filadelfie. Jeho osobu vyzdvihl Druhý vatikánský koncil, protože Lumen Gentium, Věroučná konstituce o církvi, odkazuje na jeho každodenní praktickou svatost jakožto „vynikající uskutečňování křesťanských ctností“ (LG 50). To je skutečný ideál každého, kdo slouží nebo studuje v této koleji, neboť Boží lid je povolán stávat se svatým v obyčejném každodenním životě.

Děkujeme dnes biskupu Mons. Vojtěchu Cikrlemu a brněnské diecézi za dar tohoto oltáře české koleji v Římě.

Tato inaugurace je příležitostí, abychom meditovali o významu eucharistického oltáře, který obvykle považujeme za samozřejmost. Dnešní čtení ze Zjevení sv. Jana zmiňuje sedmkrát trůn a oltář nám tak připomíná.

Preface nazvaná Tajemství Božího chrámu, jímž je církev chválí Boha za „stavbu církve coby svatého města zbudovaného na apoštolských základech, jehož úhelným kamenem je Kristus Ježíš a jež má být vystavěno z kamenů vyvolených“. V páté velikonoční prefaci čteme, že Kristus „je náš kněz, náš oltář, náš pravý a jediný Beránek“ a později si budeme připomínat „Kristovu oběť na oltáři kříže“.

Za chvíli se při dnešní bohoslužbě budeme modlit, aby tento oltář byl středem našeho vzdávání chvály a díků; kéž je oltářem, na němž budeme obětovat svátostná znamení oběti tvého Syna; kéž je stolem, na němž budeme lámat chléb života a pít kalich jednoty; kéž je pramenem, z něhož bude prýštit navěky voda spasení“.

Krásný mramorový oltář s nohou sochařsky ztvárněnou v gotickém stylu, váží 1160 kilogramů. Na této pevné skále, „kameni, který stavitelé zavrhli a který se stal kvádrem nárožním“ (srov. Mt 21,42) symbolicky církev bezpečně spočívá jako na obrácené pyramidě.[1]


II. Zadruhé, vzpomeňme

na svatého Jana Nepomuckého, narozeného kolem roku 1345, který studoval v Praze a Padově. V jubilejním roce 1390 jako pětačtyřicetiletý kněz přišel do Říma. Zde byl roku 1729 prohlášen za svatého papežem Benediktem XIII. a jeho svátek je zítra, 16. května. V roce 1929 byla založena tato papežská kolej a byla na jeho počest nazvána „Nepomucenum“.

I když důvodů vedoucích k jeho mučednictví bylo vícero, vzpomíná se zvláště na jeden z nich, totiž že odmítnul vyjevit králi, co mu královna vyznala ve zpovědi. Byl proto zatčen, krutě mučen a nakonec hozen z Karlova mostu do řeky Vltavy. Dovedu si představit, že ho tehdy inspirovala Ježíšova řeč k apoštolům, kterou jsme četli v dnešním evangeliu: „Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce“ (Mt 10,19-20). V tomto případě dává Duch svatý ta správná slova i odvahu mlčet, aby nevyzradil zpovědní tajemství, které je nedotknutelné.

Pečeť zpovědního tajemství je zásadní podmínkou této svátosti nebo také její ochranou. Když použijeme některé citáty z encykliky Fratelli tutti, můžeme zpověď docenit jako způsob, jakým je předáváno Boží milosrdenství pomocí skutku naslouchání „s otevřeným srdcem“ (FT 261), neboť naslouchání je „prokazováním laskavosti“ (FT 224). Papež František opakovaně připomíná, že zpovědník nemá být detektivem, vyšetřovatelem konajícím křížový výslech, žalobcem ani zvědavým novinářem. Naopak, měl by se projevovat jako někdo, kdo naslouchá, protože dychtivě touží odpouštět. „Jenom ten, kdo k druhým přistupuje ne proto, aby je poutal k sobě, ale aby jim pomáhal stávat se stále plněji sebou samými, se stává doopravdy otcem“ (FT 4 citující františkána Eloi Leclerc).

V kontrastu s „dnešním světem, který je velkou měrou hluchý … nesmíme ztratit svou schopnost naslouchat“ (FT 48). „Vyslechněme si pravdivé příběhy [které nám sděluji penitenti], dívejme se na realitu jejich očima a s otevřeným srdcem naslouchejme příběhům, které vyprávějí“ (FT 261).

Ve srovnání s chladným, masivním a těžkým mramorovým oltářem „materie“ zpovědi je neviditelná, nic neváží, je prchavá, pomíjivá, a přitom je nositelkou toho největšího významu. „Hrdiny budoucnosti budou ti, kdo dokážou opustit [dnešní sobecký a] nezdravý postoj a rozhodnou se vážně, nezávisle na osobních zájmech, podporovat úctu k pravdě. Kéž Bůh dá, aby takoví hrdinové uprostřed naší společnosti v tichosti vyrůstali“ (FT 202) také coby zpovědníci v naší církvi. To velice odpovídá duchu svatého Jana Nepomuckého.

III. Závěr

Jeho postava nás inspiruje k věrnosti v životě a věrnosti až do konce. Při dnešní příležitosti inaugurace oltáře se modleme, aby náš život byl stálou službou Bohu: „Dej nám, tvým věřícím, kteří přistupujeme ke Kristu, živému kameni, abychom v něm byli budováni ve svatý chrám, a abychom jako duchovní oběť obětovali na oltáři vlastního srdce naše životy prožívané skutečně ke chvále tvé slávy“.


Modleme se také za milost skálopevného přesvědčení, jaké měli svatý Jan Nepomucký a svatý Jan Nepomuk Neuman a které jistě sdíleli se svatým Pavlem: „Já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8, 38-39).



Přeložil: P. Tomáš Roule.



[1] Papež František, 50. výročí biskupské synody, 17. října 2015.

Nedaleký Vatikán je obyvatelům Nepomucena dobře známý. Ve Svatopetrské bazilice jsme pravidelnými hosty a většina z nás už řádně prozkoumala i expozice ve Vatikánských muzeích. Do Vatikánských zahrad, které zaujímají více než polovinu území městského státu, se však mnozí z nás v sobotu 8. května podívali poprvé. Jde totiž o místo, kam se člověk jen tak nedostane. Díky doprovodu a výkladu otce rektora a otce vicerektora jsme na tomto místě mohli ve dvanáctičlenné skupině strávit krásné dopoledne. Naši pozornost hned na začátku prohlídky upoutal Palác vlády z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, který nápadně připomíná budovu Nepomucena. Jedná se totiž o stavbu podle návrhu architekta Giuseppe Moma, který je zároveň autorem naší české koleje. Zaujala nás například také fontána s motivy ze života svatého Josefa, který je pro církev v tomto roce zvláště aktuální. Fontána byla vybudována za pontifikátu papeže Benedikta XVI. Emeritní papež v současné době pobývá v klášteře “Mater Ecclesiae”, který je rovněž součástí komplexu Vatikánských zahrad. 


Dominik Frič


Fotogalerie