úterý 20. prosince 2016

Česká komunita v Římě nemá mnoho příležitostí si poslechnout či zazpívat české koledy. V Nepomucenu se tedy před Vánocemi uskutečnil koncert, kde se italsky i česky zpívající a hrající zapojili do společné produkce vánočních písní. Několik fotek je k nahlédnutí zde.


pondělí 12. prosince 2016

Vánoce jsou již na za rohem. A to znamená spoustu věcí. Mimo jiné však také to, že v Nepomucenu byl před pár dny sv. Mikuláš. A jak už to tak bývá zvykem, na jeho počest se uspořádal slavnostní večer. Společný program zahrnoval velmi vydařené scénky, na kterých se společně podíleli bohoslovci, představení, sestry a další obyvatelé naší koleje. Pro bližší představu se můžete na fotogalerii zde.


sobota 26. listopadu 2016

Ve spolupráci s Papežskou Lateránskou univerzitou jsme si 22. listopadu připomněli výjimečnou postavu prof. Vladimíra Boublíka. Vynikající příležitostí k tomu bylo představení nové knihy – VLADIMIR BOUBLIK: Alla ricerca di Gesù di Nazaret. Zazněly velmi zajímavé příspěvky o životě a teologii Vladimíra Boublíka. V příspěvcích často zaznívaly osobní vzpomínky na V. Boublíka a jeho dobu, kterou byli přednášející schopni s odstupem času reflektovat velmi obohacujícím způsobem. Fotogalerie je k nahlédnutí zde.



.
Při příležitosti konce Roku milosrdenství, tedy v neděli 20. listopadu o Slavnosti Ježíše Krista, Krále se z naší kaple ozývaly krásné zpěvy z úst hudební skupiny OCTOVOX ENSEMBLE, kterou tvoří několik členů Národní akademie svaté Cecílie. Pro všechny posluchače to byla jistě velmi povznášející chvíle. Bohužel nemůžeme zprostředkovat hudební zážitek, ale můžete se tady podívat alespoň na vizuální dokumentaci.


čtvrtek 10. listopadu 2016

První podzimní výlet české koleje v Římě začal jednou nechápavou otázkou. „Kdo v Itálii neví, kde je Cascia?“ Byla to otázka jistého bohoslovce z vyššího ročníku, který tak s pozdviženým obočím reagoval na dotaz svého spolubratra. To byl zase pro změnu bohoslovec, který do věčného Říma přišel o pouhý měsíc dříve z hanácké Olomouce. Inu, svět je větší.  
„Cascia je poutní místo spojené se svatou Ritou,“ začal po prvotním překvapení vysvětlovat představeným a bohoslovcům ten první. A pokračoval: „Výlet bych viděl tak, že začneme ve vesničce Roccaporena. Tam se sv. Rita narodila a je tam středověký kostel, kde má hrob její manžel a děti. Mohla by tam být mše svatá, potom by někdo něco o tom místě řekl a přesunuli bychom se už do samotné Cascie.“ (Cascia se mimochodem opravdu vyslovuje Kaša, takže jsme byli v Kaši. Pozn. autora).
„O sv. Ritě taky nic nevím,“ prohlásil šeptem ten druhý a šťouchl při tom do svého souseda na pohovce. Radši by prý jel do Neapole na špagety. „Nebo na Sicílii mají dobrou pizzu, psali v průvodci,“ uvažoval už poměrně nahlas.
Podrobný životopis sv. Rity ani to, že na Sicílii pro pizzu se za jedno dopoledne autem opravdu dojet nedá, už mu tentokrát nikdo nevysvětloval. Představeným koleje i bohoslovcům se návrh výletu líbil, a tak ho jednomyslně schválili. Navíc se ukázalo, že v okolí Cascie se nachází národní park Monti Sibillini a branou do této horské oblasti že je Nursie, slavné rodiště sv. Benedikta, patrona Evropy. Také je to prý kraj divočáků a vyhlášených uzenin, které se z nich dělají.
V sobotu dopoledne proběhlo vše tak, jak hlavní organizátor naplánoval. Tedy mše svatá ve vesničce Roccaporena následovaná prohlídkou kostela a výkladem pamětihodností, které se pojí se životem sv. Rity. Je to skutečně malebná vesnička s jedním středověkým kostelem, s jednou moderní bazilikou a několika dalšími kamennými domy. To vše obklopují vysoké skály a stánky se soškami slavné rodačky. Z prostranství před bazilikou je možné spatřit na jedné vzdálené skále jeskyni, kam se světice často chodívala modlit. Neporušené tělo sv. Rity leží v nedalekém klášteře augustiniánek, jenž se rozprostírá nad městem Cascia.
Bylo něco po druhé odpoledne a v jedné piknikové zóně národního parku Monti Sibillini právě probíhal úklid po obědě. Někdo při nošení krabic do auta ještě cosi pojídal, někdo už dychtivě hleděl do dálky, kde se zvedala zeleň místních vrchů. Někdo u toho ještě stihl nadšeně vykládat, kolik poutníků to do toho kláštera jezdí, kolik se tam odslouží mší a ty zpovědi by prý nikdo nespočítal. Jedině našeho známého prváka nechávaly takové diskuze chladným; místo toho mu v hlavě šroubovala otázka, zda zůstat na parkovišti se zbytky sekané od oběda, nebo se vydat na dost možná poslední cestu někam do hor.
Nakonec přežili všichni. Představení, sestry boromejky, zaměstnanci koleje i bohoslovci. Cestou zpět do Říma proběhla ještě krátká návštěva Nursie a k večeři pak byly ony vyhlášené kančí klobásy.
Že to je všechno pravda se můžete sami přesvědčit tady.                                                  


středa 9. listopadu 2016

V dušičkovém týdnu, konkrétně 4. listopadu,  jsme spolu se sestrami boromejkami oslavili svátek jejich patrona sv. Karla. Sestry se o všechny obyvatele koleje vzorně starají a tak jsme využili této příležitosti, abychom jim poděkovali za všechno, co pro nás dělají. Jak taková "festa" v Nepomucenu vypadá se můžete podívat zde.