Papežská kolej Nepomucenum není jen dům, je to dům obklopený zahradou. Tento malý detail v jeho popisu nám umožňuje procházet se nerušeně v jeho bezprostřední blízkosti, obdivovat krásu palem, dubů, cedrů či jiných rostlin, které zde rostou, chytat paprsky římského slunce nebo se zaposlouchat do zpěvu ptáků obývajících tuto naši zahradu. Někteří z nich jsou zde doma stále, jiní alespoň po část roku. Jedná se o řadu druhů, které jsou původní i v naší vlasti, např. kos černý, rehek domácí, červenka obecná, hrdlička zahradní, králíček nejmenší aj. Bezpochyby nejvýraznějším a snad nepřehlédnutelným je však špaček obecný, a to zejména v druhé polovině podzimu a na přelomu podzimu a zimy, kdy se k místním špačkům, již obývají Řím celoročně, přidávají statisíce jedinců, kteří léto strávili v severnějších zeměpisných šířkách a zastavují se zde při cestě do zimovišť v severní Africe.

               Když se blíží soumrak, špačci z širokého okolí Říma vytváří desetitisícihlavá hejna a stahují se do věčného města, aby zde strávili noc. Jak už tomu však v životě bývá, tato cesta není bez obtíží. Ve vzduchu poletují hladoví dravci, kteří nutně potřebují před nocí naplnit žaludek. K tomu mají vynikající lovecké schopnosti, které mohou být pro špačky fatální. Jediné, co dravci v té chvíli potřebují, je oddělit jedince od hejna. V tom okamžiku se totiž špaček stává mnohem lépe zaměřitelnou a tedy i snadnější kořistí. To však vědí i špačci, a proto ve strachu o holý život vytváří ve vzduchu seskupení tvořící až tisíce jedinců, která však z venku působí jako jediný organismus. Jejich pohyby jsou dokonale synchronizované a v celkovém pohledu vypadají spíše jako mračno, ve kterém se ptáci přelévají z jednoho konce na druhý. Ve snaze zachránit si život tak nechtěně vytvářejí strhující vzdušnou akrobacii, která je nezapomenutelnou podívanou pro všechny, kteří rádi obdivují krásu stvoření. V podzimním období se navíc téměř každý den rozhodne některé hejno proletující do centra Říma na chvíli odpočinout na vzrostlých piniích v naší zahradě. To pak prší z nebe déšť špačků, kteří téměř střemhlav padají do jejich korun. Toto pravidelné nebeské představení je ze střechy Nepomucena jako na dlani. Jen není úplně od věci mít s sebou deštník nebo kapuci. Většinou neprší jen špačci…

               Možná byste od pobytu v srdci Říma čekali všechno, jen ne zážitky z pozorování přírody. Jak je vidět, příroda si najde cestu všude tam, kde jsou oči otevřené.

Z jednoho večerního představení vzniklo i krátké video, můžete ho zhlédnout níže.

Pokud byste se zároveň chtěli o našich ptačích spolubydlících dovědět více, nahlédněte do nejnovějšího vydání Brázdy. Naši zahradu obývají i exotičtější druhy…

 


Vážení čtenáři,

také letos v adventní době vyšlo první číslo našeho kolejního časopisu Brázda. Najdete ho ke stažení ZDE. Za redakci časopisu vám děkujeme za vaši přízeň a podporu. Přejeme požehnané Vánoce a těšíme se už teď na tvorbu příštího čísla.



Dne 5. 12. jsme si v koleji připomněli svátek svatého Mikuláše. Ačkoli hlavní program byl avizovaný na večer, předcházely mu samozřejmě četné přípravy a rozličné nácviky. Ale nyní k samotnému večeru. Po společné modlitbě nešpor jsme se všichni přesunuli do Zeleného salonku naší koleje, kde bylo již vše připraveno na večer plný překvapení. Pomyslným otvírákem večera byla společná scénka bohoslovců, která popisovala vliv koronaviru na bohoslovce. Tím ovšem večer teprve začal. Bohoslovci totiž nebyli jediní, kdo si pro kolej něco připravil – nedali se zahanbit jak sestry boromejky, tak ani čeští a zahraniční kněží.

Mohli jsme mimo jiné i slyšet krásnou italskou árii v podání Vladislava Jindry, do samotného děje opery nás vtipným způsobem uvedla jeho drahá polovička, Hana Jindrová. Pomyslným vrcholem večera byla opět závěrečná scénka našich představených, kde figurovali všichni představení koleje, a to i přesto, že otec rektor tou dobou nebyl na území Itálie. Ptáte se, jak je to možné? Schopnost bilokace, tedy schopnost být na dvou místech zároveň, v tom nehledejte, hledejte v tom naopak kouzlo moderních technologií.

Celým večerem provázel otec Lukáš Jambor i nejnovější vynález, Amazon speaker“, mezi jehož schopnosti patří nejen překlad do rozličných jazyků, ale i tanec, promítání filmů a mnoho dalšího. Abych vám ušetřil čas s vyhledáváním daného hesla na Googlu, tak vám prozradím, že ,,Amazon speaker“ nebyl nikdo jiný než královéhradecký kněz Jan Pitřinec.

Závěrečný bod programu byl raut v refektáři koleje, kde jsme si vychutnali vyslouženou odměnu, tedy dobré italské víno, kvalitní české pivo a především dobře vypečený bůček, nakládaný sýr a čokoládovou fontánku, která, věřte mi, dokáže zabavit nejen malé děti.

Pavel Kasal


Odkaz na fotogalerii

 



Papežská kolej Nepomucenum a Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského zvou ženy ke ztišení při duchovní obnově na začátku adventu.





Sobota 28. listopadu 2020


19:10 Slavnostní zpívané nešpory (v italštině)

Prvními večerními chválami vstoupíme do adventního očekávání Kristova příchodu. Na začátku P. Tomáš Roule požehná adventní věnce. Zpívají seminaristé a kněží Papežské koleje Nepomucenum. Zde máte k dispozici italský text.



Neděle 29. listopadu 2020


7:00 Homilie ze mše svatá (česky)

Sestřih české promluvy P. Tomáše Roule ze slavení nedělní mše svaté pro komunitu v Nepomucenu. 


9:00 První přednáška (v češtině)

Přednášku určenou již zvlášť pro duchovní obnovu žen pronese P. Vojtěch Novotný. Připravte si prosíme Bibli. 
Bude se Vám hodit kniha Ester (docx, pdf). Na začátku se bude zpívat píseň Přijď, Duchu Svatý, my Tě zveme (Koinonia 1).


15:00 Druhá přednáška (v češtině)

Rovněž odpolední přednášku přednese P. Vojtěch Novotný. Opět se vám bude hodit Písmo svaté.
Otevřeme 17. kapitolu První knihy Královské (docxpdf). Na začátku se bude zpívat píseň Toužím, po Tobě toužím (Koinonia 198).


18:00 Slavnostní nešpory (v češtině)

Společné setkání završíme druhými večerními chválami z kaple sester. Předsedá P. Vojtěch Novotný. Pod odkazem naleznete text breviáře. Na závěr pozdraví on-line připojené SM. Vojtěcha.




A ještě všechny výše uvedené odkazy pěkně pohromadě:

https://youtu.be/Eg9JxxScMgQ – sobota 28. listopadu 19:10 – slavnostní zpívané nešpory (italsky)

https://youtu.be/uZ2mML2lg8s – neděle 29. listopadu 7:00 – homilie ze mše svaté (česky)

https://youtu.be/5-n2FikMMAM – neděle 29. listopadu 9:00 – první přednáška (česky)

https://youtu.be/65oLowNyfYA – neděle 29. listopadu 15:00 – druhá přednáška (česky)

https://youtu.be/QtL-OJ4axx8 – neděle 29. listopadu 18:00 – slavnostní nešpory (česky)


Na středu 4. 11. 2020 připadla památka sv. Karla Boromejského. V naší koleji Nepomucenum jsme se na tento den zaměřili se zvláštní pozorností. Vždyť řeholní sestry boromejky, které se tu o nás starají s neobvyklou péčí, si připomínají svého velkého patrona. Zároveň je to již 20 let od jejich příchodu do papežské koleje.

Vše začalo již o den dříve slavnostními nešporami. V samotný den slavení jsme se společně zúčastnili mše svaté, což byl vrcholný okamžik celé slavnosti, protože jsme se setkali s tím, který povolal a dovedl až ke svatosti také našeho světce. Před slavnostním obědem jsme popřáli našim sestrám, aby stále znovu objevovaly krásu zasvěceného života a jejich charismatu. Na toto téma se výstižně vyjádřil papež František v knize „Síla povolání“, když říká: „Vrátit se k počátkům zasvěceného života v našich institutech znamená jít ke kořenům a čerpat z nich jako z pramene, abychom pak mohli náležitě reagovat na výzvy dnešní doby.“ Přejeme našim sestrám, aby se jim to uprostřed našeho společenství s Boží pomocí dařilo.



Josef Janoušek

 

Fotogalerie


V sobotu 24.10. vyrazili bohoslovci Nepomucena spolu s představenými a zaměstnanci na malou expedici na sever od Říma. Jejím záměrem bylo strávit společně volný den a prospět vzájemným vztahům, vzdělat se v historii nebo se pomodlit v krásných starobylých chrámech, kterými oplývá kraj, který kdysi patřil k papežskému státu.

Papežský palác ve Viterbu

Spolubratr Jan Slepička naplánoval návštěvu několika pamětihodností důkladně postupně podle časové osy linoucí se dějinami. Tak jak to už odpovídá jeho učitelské akreditaci.

Vstup do etruského hrobu
Nejprve jsme se zastavili na okraji města Tarquinia, abychom si prohlédli starověké etruské pohřebiště, podzemní hrobky zdobené dva a půl tisíce let starými malbami, a tak získali povědomí o nejstarší civilizaci tohoto kraje. Posléze jsme zamířili do středověkého Viterba, abychom si prohlédli jedno z nejzachovalejších středověkých měst Itálie, jež bylo také vystavěno na ruinách etruského města. V poledne jsme měli možnost slavit mši svatou v kostele bl. Růženy z Viterba, světice tolik ctěné místním obyvatelstvem. Posléze jsme se po obědě rozprchli po křivolakých uličkách, kde člověk může po trošce nasát specifickou atmosféru historického, a přitom stále živého středověkého města. Po románských a barokních kostelech, na něž člověk narazí na každém rohu tohoto podivuhodného města, jsme navštívili papežský palác ze 13. století, kde proběhlo v témž století slavné první konkláve. S tímto palácem (který možná mohl trochu překvapit svou rozlohou o dvou místnostech) také mohlo být Viterbo asi třicet let sídlem papežství. Pak jsme se ještě zdrželi v katedrále sv. Vavřince, nádherné románské bazilice, než jsme vyrazili při západu slunce na konci požehnaného dne zpět do Říma.


Jan Pecháček