neděle 23. května 2010

Nejen dnes, o letnicích zpíváme hymnus Veni Creator Spiritus, Přijď Duchu Stvořiteli. Je tam jeden, na první pohled snad i trochu zvláštní, verš o prstu Božím (tu septiformis munere, digitus paternae dexterae / nebo dextrae dei tu digitus). Odkud se to vzalo? Vysvětlení jde k události, když Ježíše obviňují že vyhání zlého ducha Belzebubem. Když porovnáme Lukášovo a Matoušovo evangelium, zjistíme, že ve stejné větě říká Ježíš jednou, že vyhání zlého prstem Božím, v druhém evangeliu pak že to činí Božím Duchem. Dají se najít v Bibli i jiná místa, kde se Duch svatý identifikuje jako prst Boží.

Duchem Božím bylo všechno stvořeno. On je Pán a Dárce života.
Jan Pavel II., v encyklice Dominum et vivificantem, píše: z něho (Ducha Svatého) jako z pramene živého vyvěrá každý dar tvorům: dar existence (stvoření), dar milosti (vše co přichází skrze vykoupení).
Kdo by neznal Michelangelovo Stvoření člověka ze Sixtinské kaple: Bůh vztahuje k Adamovi prst – Duchem svatým se člověk, vytvořený z prachu země, stává živým tvorem. Stejně tak darem Ducha svatého se člověk stává novým stvořením v Kristu.

Prst Boží - Duch a zákon.
Ale je ještě jeden aspekt, který se váže přímo k Letnicím. Židé slavili tento svátek jako den darování smlouvy na hoře Sinaj. O tom čteme ve 2 Mojž. 31, že Bůh Mojžíšovi dal dvě kamenné desky svědectví – psané prstem Božím.
Pak Bůh skrze proroka Jeremiáše slibuje nový zákon, který už nebude psán do kamene, ale do srdce člověka: (Jer 31,33) Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Co to znamená? Že pro člověka, který přijal Ducha svatého, už Boží přikázání nejsou něčím vnějším, těžkým, svazujícím, ale stávají se vnitřní potřebou, potřebou srdce, něčím osvobozujícím. Kdykoliv se nám zdá, že nás církev, seminář, celibát, křesťanská morálka svazují, je třeba prosit o Ducha svatého. A naopak, kdo přijal Ducha, tak souhlasí se svatým Janem, když píše, že „jeho přikázání nejsou těžká“.

Největší dar od Boha.
Hymnus Veni Creator má ještě mnoho a mnoho co říci. Každý verš by zasloužil meditaci. Podívejme se ještě na jeden verš, který se také dochoval ve více variantách. Zpíváme, že Duch svatý je „donum Dei Altissimi“, dar Nejvyššího Boha. To je pravda. Zdá se však, že snad verš mohl znít takto: „donum Dei altissimum“, tedy, že Duch svatý je nejvyšší, největší dar Boží. Boží láska nám byla vylita do srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Ano, Bůh nám dává mnoho darů, ale je Dar, který nemůže být převýšen, když nám totiž dává sám sebe. Smět to nejen vědět, ale i prožívat, je velké privilegium, a toho se nám dostalo!