neděle 12. září 2010

Ztracená ovce, ztracená mince, ztracený syn. Vypadá to, že Bůh prohrál, jenomže láska je právě také o tom, že ten kdo má rád je ztracen s tím, kdo se ztratil. V těchto třech podobenstvích se nám představuje Bůh, kterému záleží na každém jedinci, i když je jeden z mnoha, jako s těmi ovcemi nebo penězi. Jeden jediný z nás je pro Boha dostatečně důležitý, aby se vydal jej hledat.

Hlavní pozornost ovšem přitahuje to třetí podobenství: Jeden muž měl dva syny.

Je to možná nejznámější podobenství. Evangelium, které nám vypráví o Božím srdci. O Bohu, který je jiný, než si myslí farizeové, jiný, než si v sobě nosí snad většina lidí. Vypráví o Otci, který nechce aby jeho děti byly servilní: poslušné ale nespokojené. Touží po dětech svobodných, radostných, milujících. Místo toho ale má dva syny, oba nespokojené, nešťastné poněvadž se cítí omezovaní, nucení sloužit otci – hospodáři. A když jsou nešťastní oni, nemůže být šťastný ani on. Jednoho dne ten mladší odchází hledat štěstí. Snad každý člověk si prožil nějakou tu revoltu. A otec – nechává ho jít. On se nikdy nepostavil proti lidské svobodě.

Pak je tu ovšem ten dramatický obrat: ze syna se stává pasák vepřů. Svobodný rebel se stal hladovým otrokem. Mohl by ukrást vepřům jejich potravu, ale i kdyby se zasytil, nemůže být šťastný. Člověk se rodí, řekl kdosi, se srdcem nemocným touhou po velkých věcech, malé jej neuspokojí.

Teď si vzpomene na to, že u otce bylo všeho dost. A když se vrací, otce nezajímá proč, jestli to bylo kvůli hladu nebo z lásky, ze strachu nebo z lítosti. Důležité je, že jde, a on jej už zdálky vyhlíží.

Otče, nejsem hoden, jednej se mnou jako s posledním ze služebníků. A on jej přeruší, aby jej přivedl k obrácení: srdce služebníka má objevit, že je mu znovu darováno synovství, není otrok, ale syn!

Jaký je Bůh, kterého nosím v srdci?

Zde Bůh nevydává žádný rozsudek, protože jeho pohled se neobrací k hříchu, ale k člověku, kterého touží vysvobodit, uzdravit, zbavit utrpení. Neuzdraví nás výčitky svědomí, ale objevení Boží lásky.

To ovšem přivádí staršího bratra téměř k šílenství. Já jsem ti vždycky poslušně sloužil, a tys mi nedal ani kůzle! Je jako zaměstnanec, který převádí vše na výdělek. I tento syn má srdce otroka, i jeho by otec rád obrátil a uzdravil, navrátil do stavu synovství.

Tys byl stále se mnou, a všechno mé je tvé. Všechno! Pochopil to? Pochopili jsme to my? Toto je jediná otázka, na kterou evangelium nedává odpověď, protože ji musíme dát každý sám.