úterý 12. března 2013

Po osmi letech se na svatopetrském náměstí v Římě znovu shromažďují davy věřících v očekávání bílého dýmu, který oznámí úspěšnou volbu nového papeže. V minulých dnech se davy novinářů vrhaly na kardinály a podrobnosti o jejich tajných jednáních se objevovaly v novinách i v televizním vysílání. Ty ovšem až na výjimky nebyly vynášeny podvodně, ale vatikánský tiskový mluvčí P. Federico Lombardi o těchto jednáních souhrnně informoval. Informoval o obsahu, nikoliv o osobách přispívajících. Nyní, krátce po začátku konkláve, mne překvapuje jak velké množství lidí čeká na výsledek již prvního hlasování. Já, s relativní jistotou že z prvního hlasování nový papež nevzejde, zůstávám v koleji a komín na Sixtině sleduji přes televizní kanál CTV (Centro Televisivo Vaticano).


Předpokládá se, že hlasování by nemělo trvat příliš dlouho, to jistě uvidíme. Co však můžeme říci s jistotou je to, že naprostá většina úvah o novém papeži, týkající se například národnosti, věku či barvy pleti nejsou tím, co by bylo směrodatné. Mají to ti novináři těžké. Napsat něco musí, a zároveň to podstatné jim nikdo neřekne.

Kardinálové nevolí podle schémat, jaká známe z politiky. Každý z kardinálů při odevzdávání hlasu, pod monumentální freskou Posledního soudu, říká: "Volám za svědka Krista Pána, který mne bude soudit, že dávám svůj hlas tomu, kterého, podle mého mínění, chce Bůh, aby byl zvolen". Volají tedy Krista za svědka volby, která má být zároveň podle Boha a zároveň vyjádřením lidského rozhodování. Bůh rád zasahuje do dějin skrze člověka, to je logika vtělení. Oddělovat příliš Boha od člověka není zrovna křesťanské.

Nemusíme tedy hned považovat za skandál, jestliže se kardinálové seskupují na pozicích, které ovšem nejsou ani tolik ve prospěch toho či onoho jména, jako spíše ve prospěch určitých charakteristik, kterými by se měl papež vyznačovat. Je jisté, že zde budou touhy, víceméně protichůdné a zároveň obojí potřebné, aby byl papež zárukou autentické obnovy církve, a zároveň ochráncem tradice, pokladu víry předávané už od apoštolů.

A dál? Musí být silnou osobností? Možná, ale spíše pevný a neoblomný vůči všemu, co útočí na dnešního člověka a tedy i křesťana a potažmo na církev. Měl by znát hodně jazyků? Tertulián říká, že stačí dva: jazyk Boží a jazyk lidský. Měl by být sympatický, a foto- a tele-genický? Jistě to pomůže, ale především by měl být schopen předat pravou radost člověku, který je ohlušen zábavou. Měl by být mladý? Jistě, i v pokročilém věku, jak to nádherně dokázali poslední tři papežové.

Extra omnes. Zůstáváme venku a čekáme, mnozí jistě v modlitbě a v tichém respektu k lidské volbě "podle Boha". Věřím v Ducha svatého a zároveň důvěřuji oněm 115 Božím mužům. I já volám za svědka Krista, který mne bude soudit, že až uslyším z lodžie svatopetrské baziliky jméno a uvidím tvář zvoleného, přijmu jej jako toho, o kterém jsem přesvědčen, že měl být zvolen "podle Boha", aby se ujal dědictví klíčů.