První
podzimní výlet české koleje v Římě začal jednou nechápavou otázkou. „Kdo
v Itálii neví, kde je Cascia?“ Byla to otázka jistého bohoslovce
z vyššího ročníku, který tak s pozdviženým obočím reagoval na dotaz
svého spolubratra. To byl zase pro změnu bohoslovec, který do věčného Říma
přišel o pouhý měsíc dříve z hanácké Olomouce. Inu, svět je větší.
„Cascia je
poutní místo spojené se svatou Ritou,“ začal po prvotním překvapení vysvětlovat
představeným a bohoslovcům ten první. A pokračoval: „Výlet bych viděl tak, že
začneme ve vesničce Roccaporena. Tam se sv. Rita narodila a je tam středověký
kostel, kde má hrob její manžel a děti. Mohla by tam být mše svatá, potom by
někdo něco o tom místě řekl a přesunuli bychom se už do samotné Cascie.“ (Cascia
se mimochodem opravdu vyslovuje Kaša, takže
jsme byli v Kaši. Pozn. autora).
„O sv. Ritě
taky nic nevím,“ prohlásil šeptem ten druhý a šťouchl při tom do svého souseda
na pohovce. Radši by prý jel do Neapole na špagety. „Nebo na Sicílii mají
dobrou pizzu, psali v průvodci,“ uvažoval už poměrně nahlas.
Podrobný
životopis sv. Rity ani to, že na Sicílii pro pizzu se za jedno dopoledne autem
opravdu dojet nedá, už mu tentokrát nikdo nevysvětloval. Představeným koleje i
bohoslovcům se návrh výletu líbil, a tak ho jednomyslně schválili. Navíc se
ukázalo, že v okolí Cascie se nachází národní park Monti Sibillini a
branou do této horské oblasti že je Nursie, slavné rodiště sv. Benedikta,
patrona Evropy. Také je to prý kraj divočáků a vyhlášených uzenin, které se
z nich dělají.
V sobotu
dopoledne proběhlo vše tak, jak hlavní organizátor naplánoval. Tedy mše svatá ve
vesničce Roccaporena následovaná prohlídkou kostela a výkladem
pamětihodností, které se pojí se životem sv. Rity. Je to skutečně malebná
vesnička s jedním středověkým kostelem, s jednou moderní bazilikou a několika
dalšími kamennými domy. To vše obklopují vysoké skály a stánky se soškami slavné
rodačky. Z prostranství před bazilikou je možné spatřit na jedné vzdálené
skále jeskyni, kam se světice často chodívala modlit. Neporušené tělo sv. Rity
leží v nedalekém klášteře augustiniánek, jenž se rozprostírá nad městem
Cascia.
Bylo něco po
druhé odpoledne a v jedné piknikové zóně národního parku Monti Sibillini
právě probíhal úklid po obědě. Někdo při nošení krabic do auta ještě cosi
pojídal, někdo už dychtivě hleděl do dálky, kde se zvedala zeleň místních
vrchů. Někdo u toho ještě stihl nadšeně vykládat, kolik poutníků to do toho
kláštera jezdí, kolik se tam odslouží mší a ty zpovědi by prý nikdo nespočítal.
Jedině našeho známého prváka nechávaly takové diskuze chladným; místo toho mu
v hlavě šroubovala otázka, zda zůstat na parkovišti se zbytky sekané od
oběda, nebo se vydat na dost možná poslední cestu někam do hor.
Nakonec
přežili všichni. Představení, sestry boromejky, zaměstnanci koleje i
bohoslovci. Cestou zpět do Říma proběhla ještě krátká návštěva Nursie a k večeři
pak byly ony vyhlášené kančí klobásy.
Že to je všechno pravda se můžete sami přesvědčit tady.
