Výlet do Sieny

27.10. jsme se vydali na seminární výlet do Sieny, rodiště sv. Kateřiny Sienské. Vyrazili jsme ihned ráno, abychom to všechno stihli. První lokalitou byl rodný dům a sanktuárium sv. Kateřiny Sienské.
Zde jsme strávili krátký čas, mimo jiné i před křížem, před kterým sv. Kateřiny Sienská údajně obdržela stigmata. Poté jsme se přesunuli do místní nádherné katedrály. Zde jsme mohli obdivovat nejen její starobylost, ale i památky z rukou Donatella či Michelangella. Po obědě, jsme se přesunuli na místní náměstí, proslulé nebezpečným, ale i prestižním koňským závodem. Poslední společnou lokalitou byla bazilika sv. Dominika. Zde jsme měli mši svatou u oltáře s lebkou sv. Kateřiny Sienské.
Následně jsme měli rozchod, který každý využil jinak. Někdo u kávy, někdo procházkou, někdo v muzeu tortury. My jsme se ještě podívali do baziliky sv. Františka, kde se odehrál a vlastně stále odehrává eucharistický zázrak – hostie, které po dobu staletí nepodlehli rozkladu.
Poté jsme se už přesunuli k autům a vyrazili na cestu do Říma. Kdo chtěl, mohl se cestou zastavit např. v Bagnoregiu, či v Orviettu.

Nový kávovar požehnán!

Tak jsme se k naší společné radosti dočkali nového bohosloveckého kávovaru, na který jsme se už tak těšili. Jak říká sv. Ignác z Loyoly: „Věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen. Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a musí se jich zříci natolik, nakolik mu v jeho dosažení překážejí." Proto jsme také požádali našeho otce spirituála o požehnání našeho nového kávovaru, aby sloužil opravdu pro naše společné dobro. Káva navíc nemá jen čistě praktický význam vypumpovat z nás energii, ale je také vynikajícím prostředkem k setkání, k vytváření bratrského společenství. Je zde však i riziko myslet si, že si kávou nahradíme nedostatek spánku, což může mít neblahé následky. A tak kéž s pomocí Boží kávovar slouží nejen k našemu tělesnému, ale i duchovnímu užitku.

Výstup na horu Corno Grande



V sobotu 20. října se uskutečnil dlouho vyhlížený (a několikrát odložený) výlet do národního parku Gran Sasso. Důvodů pro tento podnik bylo několik: splnění narozeninového poukazu s. Blanky, podívat se na krásná místa naší zeměkoule a dostat se na nejvyšší horu Apeninského poloostrova do výše 2912 m.n.m. Účastníky expedice byli p. vícerektor Vojtěch, o. Lukáš, 10 bohoslovců, údržbář Václav a sestry boromejky Blanka a Lucie. Pečlivý výběr termínu se vyplatil, počasí vyšlo až neuvěřitelně krásně. Po ranní mši sv. a snídani jsme odjeli auty směr Aquilla.


Dojeli jsme k horskému hotelu Campo Imperatore 2138m.n.m., kde jsme na parkovišti zanechali naše vozy. Vyzbrojeni svačinami, fotoaparáty a nejstarší účastnice i trekingovými holemi jsme kolem 9.30 hod vyrazili vzhůru nejkratší a nejhezčí cestou zvanou Direttissima. Nebyl důvod pospíchat a někam se honit, vždyť stále bylo na co se dívat, co fotit nebo obdivovat. Proto někteří jedinci vystoupali vzhůru průměrnou rychlostí 1 km/hod. Po skupinkách jsme dorazili na vrchol mezi 11.30 – 13.30 hod. Zde nás oslovil jeden italský turista s prosbou o modlitbu za jeho zemřelou přítelkyni. I bylo mu vyhověno a večer byl už svět o této události informován článkem na stránkách Certa Stampa. Na cestu zpět jsme zvolili trasu zvanou Strada normale. Ta nás vedla kolem nejjižnějšího ledovce Ghiacciaio del Calderone (koulovačku jsme si raději v národním parku odpustili). Provázely nás další krásné výhledy, např. na Corno Piccolo (2655m.n.m.) či vrchol masivu Pizzo d’Intermesoli (2635m.n.m.) Z parkoviště jsme odjížděli kolem 17 hod a do 20 hod jsme byli už zase zpátky v Římě. Myslím, že se celý výlet velmi vydařil. Jak tam bylo krásně, se můžete podívat ve fotogalerii.

Sv. Václav a oficiální začátek roku

Po duchovních cvičeních jsme měli poměrně nabitý program. Do semináře jsme se vrátili ve čtvrtek dopoledne 27.9. Ihned po příjezdu jsme si rozlosovali nově zrekonstruované pokoje. Před ubytováním jsme si ovšem museli do pokoje nanosit veškerý nábytek.

Stejný den večer jsme se zúčastnili v bazilice sv. Marcellina a Pietra koncertu dívčího pěveckého souboru DATIO. Soubor působí při Střední pedagogické škole a Střední zdravotnické škole sv. Anežky České v Odrách a koncem září byl na turné v Římě.
Následující den jsme oslavili slavnost sv. Václava v bazilice sv. Petra a to v apsidě baziliky u oltáře Katedry. Bohoslužbu vedl hradecký biskup Mons. Jan Vokál a zpěvem doprovázel již zmíněný sbor
DATIO. Po závěrečném požehnání jsme se vydali průvodem k národnímu oltáři sv. Václava, kde jsme zazpívali Svatováclavský chorál a českou hymnu.
Na stejný den připadlo padesáté výročí českého poutního domu Velehrad, kam jsme byli po mši svaté pozváni účastnit se oslavy tohoto výročí.
Následující neděli byla v Nepomucenské kapli krajanská mše svatá. Té se účastnil i velvyslanec České republiky při Svatém stolci se svojí rodinou. Po mši svaté následovalo venkovní občerstvení.

Exercicie – O modlitbě s biskupem

Koncem září se i do Nepomucena vrátili všichni bohoslovci. Ti v rámci formace ke kněžství trávili letní měsíce jak odpočinkem, tak prázdninovými praxemi. Ke 12 bohoslovcům, kteří se do Nepomucena vraceli, se připojili další tři noví seminaristé. Ti byli v Římě už od začátku září, kde se věnovali intenzivnímu kurzu italštiny.
Letošní rok jsme zahájili týdenními exerciciemi. Tento rok nás jimi provázel pomocný biskup českobudějovické diecéze Mons. Pavel Posád. Tématem jeho přednášek byla modlitba. Po obecném úvodu, kde připomněl výskyt modliteb v orientálním světě, nám celý týden vykládal modlitbu z pohledu Písma Svatého. O proti předchozím rokům jsme letos přijali pohostinost sester di San Camillo v jejich hlavním klášteře u Říma.