
Radost
a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby (…) je i radostí a nadějí,
smutkem a úzkostí Kristových učedníků … (GS 1). Těmito slovy začínal
před 55 lety jeden z nejdůležitějších dokumentů 2. vatikánského koncilu.
V
posledních týdnech v plné míře zakoušíme smutek a úzkost. Svět kolem
nás se zastavil: jsou rušeny společenské akce, nakupuje se jen životně
důležité věci, kdo může, zůstává doma. Vnější svět je paralyzován, o to
větší turbulence zažíváme ve svém nitru. A ptáme se: zvládneme to?
Nebudu dalším nakaženým já, nebo někdo z mých blízkých? Co, když nás to
všechny zničí? A co vlastně mám dělat, abych se tomu ubránil? Abych
nepropadl hysterii a ztrátě smyslu života?
Do toho našeho
vnitřního chaosu zaznívají Ježíšova slova: ať se vaše srdce nechvěje!
Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět! Jsem vzkříšení a život, věříš
tomu?
O Velikonocích putujeme s emauzskými učedníky a vžíváme se do
dramatické situace, kterou oni prožívají. Ježíš z Nazareta, který je
zprvu uchvátil svou mimořádnou osobností, nakonec je totálně zklamal.
Drama učedníků se pomalu stává tragédií. Ale tím to nekončí, protože
najednou se to všechno mění v thriller. Do jejich zmatků a opuštěnosti
vstupuje Neznámý, který jim zapaluje v srdcích jiskru naděje. Putují
dál, musí ujít kus cesty. Nakonec Ho poznávají. Smutek a úzkost se
proměňují v radost a naději.
Od učedníků Kristových dnešní doby
se očekává, že znovuobjeví pramen pravé radosti a naděje, jenž mají
vnášet do toho světa plného smutku a úzkosti. Přestože letošní
Velikonoce budou jiné, než jsme si zvykli, budou však stále cestou, na
které nás chce – uprostřed našich domovů – uchvátit Kristus svým
„velikonočním příběhem“. Přeji nám všem, ať jsme nakaženi velikonoční
radostí a nadějí. Nepropadejme smutku a sklíčenosti, ale v dobré mysli
zvládněme tuto těžké období zkoušky.
Symbolem poslední doby jsou
zavřené dveře. A je třeba dodat, že si na to postupně zvykáme, jako na
nějako nutnost. Nezapomeňme však, že Pán je uprostřed nás, neboť
vstupuje i přes zavřené dveře naší karantény a říká „pokoj vám“!
Už
nyní mohu za zavřenými dveřmi otevřít své srdce před Ním v modlitbě,
kajícnosti a naslouchání Božímu Slovu. Máme možnost v úzkém společenství
nejbližších vytvářet skrze společnou modlitbu „domácí církev“. A díky
moderním technologiím být propojeni s místní i světovou církví. Ať
všude, i v těch nejtemnějších místech, zazáří Kristovo velikonoční
světlo!
P. Roman Czudek
(článek vyšel ve velikonočním čísle měsíčníku ostravsko-opavské diecéze OKNO)