Má první setkání s P.
Špidlíkem se váží k sobotním ránům, kdy jsem poslouchal coby středoškolák ve
vysílání Vatikánského rozhlasu jeho promluvy. Vidět jednu věc vedle druhé,
samostatně a bez vazeb, je velkým rizikem dnešního myšlení. Promluvy P.
Špidlíka vynikaly opakem, vidět jednu věc v druhé. Při poslechu jeho homilií mi
začalo postupně prosvítat. Docházely mi souvislosti, které měly pro mě zcela
praktický a zásadní dopad, mezi takovými obory jako je teologie, umění a
duchovní život.
Vždycky jsem si přál jednou se
s ním setkat tváří v tvář. Moje touha se nakonec nenaplnila a to i přesto, že
společné setkání bylo již naplánované. Porušení životní kázně, kdy během dubna
roku 2010 umírá, mě rozčarovalo: „Otče, jak jste si mohl zrovna teď umřít?“
povzdychoval jsem si. Naše první setkání „naživo“ se uskutečnilo až při jeho
pohřbu na Velehradě.
Mohu říct, že se moje touha
neuskutečnila, zato nemohu říct, že se nenaplnila. P. Špidlík rád komentoval
báseň Moře (Těžká hodina) básníka Jiřího Wolkera. Hlavní hrdina touží celým
životem vidět moře. Když pak stane na pobřeží
a moře vidí, je nešťastný.
„Na břehu ostrova Krku,
na břehu z kamení
moře jsem hledal celých šest
smutných dní
a moře jsem nenašel.“
Když pak navštíví sedmého dne,
za bití zvonů, hospodu u mola,
uzří pravé moře.
„Když přes stoly dubové hleděl
jsem do tváří vám, námořníci, barkaři a rybáři, vám, bratři uzlatých pěstí, co
v trikotu roztrhaném nosíte bouře a pohody a celou tu zem, vám, dělníci věční,
sluncem propálení, kteří tu stavíte moře a jste z něho vystavěni!“
Rád vzpomínám na okamžiky
sedmého dne, kdy jsem se budil v Centru Aletti bitím zvonů z nedaléké basiliky
Santa Maria Maggiore. Sdíleným životem zde v komunitě, postaveným na společném
slavení Eucharisie, bylo možné navázat mnoho přátelských vztahů a setkat se s
tolika duchovními syny a dcerami P. Špidlíka. Pozvání Muzea regionu Boskovicka
zpracovat o něm výstavu bylo pro mě prodloužením našeho již několikaletého
vztahu a rád přitom vzpomínám na citát, který mi před smrtí písemně z Říma
věnoval: „Čas pomíjí, ale přátelství zůstává. Tomáš Špidlík SJ“
Jiří Šťasta
kurátor výstavy,
vyňato z katalogu k výstavě „Z
celého srdce“
