V sobotu 24.10. vyrazili bohoslovci Nepomucena spolu s představenými a zaměstnanci na malou expedici na sever od Říma. Jejím záměrem bylo strávit společně volný den a prospět vzájemným vztahům, vzdělat se v historii nebo se pomodlit v krásných starobylých chrámech, kterými oplývá kraj, který kdysi patřil k papežskému státu.

Papežský palác ve Viterbu

Spolubratr Jan Slepička naplánoval návštěvu několika pamětihodností důkladně postupně podle časové osy linoucí se dějinami. Tak jak to už odpovídá jeho učitelské akreditaci.

Vstup do etruského hrobu
Nejprve jsme se zastavili na okraji města Tarquinia, abychom si prohlédli starověké etruské pohřebiště, podzemní hrobky zdobené dva a půl tisíce let starými malbami, a tak získali povědomí o nejstarší civilizaci tohoto kraje. Posléze jsme zamířili do středověkého Viterba, abychom si prohlédli jedno z nejzachovalejších středověkých měst Itálie, jež bylo také vystavěno na ruinách etruského města. V poledne jsme měli možnost slavit mši svatou v kostele bl. Růženy z Viterba, světice tolik ctěné místním obyvatelstvem. Posléze jsme se po obědě rozprchli po křivolakých uličkách, kde člověk může po trošce nasát specifickou atmosféru historického, a přitom stále živého středověkého města. Po románských a barokních kostelech, na něž člověk narazí na každém rohu tohoto podivuhodného města, jsme navštívili papežský palác ze 13. století, kde proběhlo v témž století slavné první konkláve. S tímto palácem (který možná mohl trochu překvapit svou rozlohou o dvou místnostech) také mohlo být Viterbo asi třicet let sídlem papežství. Pak jsme se ještě zdrželi v katedrále sv. Vavřince, nádherné románské bazilice, než jsme vyrazili při západu slunce na konci požehnaného dne zpět do Říma.


Jan Pecháček

Člověk se těší, že vyleze z naší české kotliny a konečně trochu pozná svět. Pak přijde korona a všechno je nejisté, situace se mění každým dnem… Nicméně díky letnímu uvolnění se mně a několika dalším bohoslovcům z olomouckého a pražského semináře přece jen podařilo vyjet do Říma, abychom mohli studovat na Papežské Lateránské univerzitě. Samozřejmě jako všude, i tady musíme dodržovat různá preventivní opatření. A ač by to málokdo předpokládal, Italové jsou v dodržování těchto opatření opravdu poctiví a rozhodně nemají problém nás neohrožené Čechy k podobné poctivosti také pozvat (někdy i stačí mít na ulici nezakrytý nos). Ale díky tomu všemu tady alespoň můžeme chodit do školy (tedy každý druhý týden, aby nebyli všichni studenti ve škole zároveň, střídáme se podle studijních oborů). Kdo by to ještě před půl rokem řekl, že právě díky tomu, že jsme se dostali do Itálie, můžeme chodit do školy…

I když jsme v Římě především kvůli studiu, rozhodně neuškodí se čas od času podívat na nějakou tu památku. A právě jednou nespornou výhodou pandemie je částečná absence turistů. Ne všechna místa jsou sice aktuálně přístupná, ale na těch přístupných se alespoň nemusíte prodírat davy lidí. A tak, i když i zde se situace horší, věříme, že čas strávený ve Věčném městě pro nás bude požehnaný a prožitý bez atmosféry strachu.


Daniel Martinek