Člověk se těší, že vyleze z naší
české kotliny a konečně trochu pozná svět. Pak přijde korona a všechno je
nejisté, situace se mění každým dnem… Nicméně díky letnímu uvolnění se mně a
několika dalším bohoslovcům z olomouckého a pražského semináře přece jen podařilo
vyjet do Říma, abychom mohli studovat na Papežské Lateránské univerzitě.
Samozřejmě jako všude, i tady musíme dodržovat různá preventivní opatření. A ač
by to málokdo předpokládal, Italové jsou v dodržování těchto opatření
opravdu poctiví a rozhodně nemají problém nás neohrožené Čechy k podobné
poctivosti také pozvat (někdy i stačí mít na ulici nezakrytý nos). Ale
díky tomu všemu tady alespoň můžeme chodit do školy (tedy každý druhý týden,
aby nebyli všichni studenti ve škole zároveň, střídáme se podle studijních
oborů). Kdo by to ještě před půl rokem řekl, že právě díky tomu, že jsme se
dostali do Itálie, můžeme chodit do školy…
I když jsme v Římě především
kvůli studiu, rozhodně neuškodí se čas od času podívat na nějakou tu památku. A
právě jednou nespornou výhodou pandemie je částečná absence turistů. Ne všechna
místa jsou sice aktuálně přístupná, ale na těch přístupných se alespoň nemusíte
prodírat davy lidí. A tak, i když i zde se situace horší, věříme, že čas
strávený ve Věčném městě pro nás bude požehnaný a prožitý bez atmosféry
strachu.
Daniel Martinek
