Papežská kolej Nepomucenum není jen dům, je to dům obklopený zahradou. Tento malý detail v jeho popisu nám umožňuje procházet se nerušeně v jeho bezprostřední blízkosti, obdivovat krásu palem, dubů, cedrů či jiných rostlin, které zde rostou, chytat paprsky římského slunce nebo se zaposlouchat do zpěvu ptáků obývajících tuto naši zahradu. Někteří z nich jsou zde doma stále, jiní alespoň po část roku. Jedná se o řadu druhů, které jsou původní i v naší vlasti, např. kos černý, rehek domácí, červenka obecná, hrdlička zahradní, králíček nejmenší aj. Bezpochyby nejvýraznějším a snad nepřehlédnutelným je však špaček obecný, a to zejména v druhé polovině podzimu a na přelomu podzimu a zimy, kdy se k místním špačkům, již obývají Řím celoročně, přidávají statisíce jedinců, kteří léto strávili v severnějších zeměpisných šířkách a zastavují se zde při cestě do zimovišť v severní Africe.

               Když se blíží soumrak, špačci z širokého okolí Říma vytváří desetitisícihlavá hejna a stahují se do věčného města, aby zde strávili noc. Jak už tomu však v životě bývá, tato cesta není bez obtíží. Ve vzduchu poletují hladoví dravci, kteří nutně potřebují před nocí naplnit žaludek. K tomu mají vynikající lovecké schopnosti, které mohou být pro špačky fatální. Jediné, co dravci v té chvíli potřebují, je oddělit jedince od hejna. V tom okamžiku se totiž špaček stává mnohem lépe zaměřitelnou a tedy i snadnější kořistí. To však vědí i špačci, a proto ve strachu o holý život vytváří ve vzduchu seskupení tvořící až tisíce jedinců, která však z venku působí jako jediný organismus. Jejich pohyby jsou dokonale synchronizované a v celkovém pohledu vypadají spíše jako mračno, ve kterém se ptáci přelévají z jednoho konce na druhý. Ve snaze zachránit si život tak nechtěně vytvářejí strhující vzdušnou akrobacii, která je nezapomenutelnou podívanou pro všechny, kteří rádi obdivují krásu stvoření. V podzimním období se navíc téměř každý den rozhodne některé hejno proletující do centra Říma na chvíli odpočinout na vzrostlých piniích v naší zahradě. To pak prší z nebe déšť špačků, kteří téměř střemhlav padají do jejich korun. Toto pravidelné nebeské představení je ze střechy Nepomucena jako na dlani. Jen není úplně od věci mít s sebou deštník nebo kapuci. Většinou neprší jen špačci…

               Možná byste od pobytu v srdci Říma čekali všechno, jen ne zážitky z pozorování přírody. Jak je vidět, příroda si najde cestu všude tam, kde jsou oči otevřené.

Z jednoho večerního představení vzniklo i krátké video, můžete ho zhlédnout níže.

Pokud byste se zároveň chtěli o našich ptačích spolubydlících dovědět více, nahlédněte do nejnovějšího vydání Brázdy. Naši zahradu obývají i exotičtější druhy…

 


Vážení čtenáři,

také letos v adventní době vyšlo první číslo našeho kolejního časopisu Brázda. Najdete ho ke stažení ZDE. Za redakci časopisu vám děkujeme za vaši přízeň a podporu. Přejeme požehnané Vánoce a těšíme se už teď na tvorbu příštího čísla.



Dne 5. 12. jsme si v koleji připomněli svátek svatého Mikuláše. Ačkoli hlavní program byl avizovaný na večer, předcházely mu samozřejmě četné přípravy a rozličné nácviky. Ale nyní k samotnému večeru. Po společné modlitbě nešpor jsme se všichni přesunuli do Zeleného salonku naší koleje, kde bylo již vše připraveno na večer plný překvapení. Pomyslným otvírákem večera byla společná scénka bohoslovců, která popisovala vliv koronaviru na bohoslovce. Tím ovšem večer teprve začal. Bohoslovci totiž nebyli jediní, kdo si pro kolej něco připravil – nedali se zahanbit jak sestry boromejky, tak ani čeští a zahraniční kněží.

Mohli jsme mimo jiné i slyšet krásnou italskou árii v podání Vladislava Jindry, do samotného děje opery nás vtipným způsobem uvedla jeho drahá polovička, Hana Jindrová. Pomyslným vrcholem večera byla opět závěrečná scénka našich představených, kde figurovali všichni představení koleje, a to i přesto, že otec rektor tou dobou nebyl na území Itálie. Ptáte se, jak je to možné? Schopnost bilokace, tedy schopnost být na dvou místech zároveň, v tom nehledejte, hledejte v tom naopak kouzlo moderních technologií.

Celým večerem provázel otec Lukáš Jambor i nejnovější vynález, Amazon speaker“, mezi jehož schopnosti patří nejen překlad do rozličných jazyků, ale i tanec, promítání filmů a mnoho dalšího. Abych vám ušetřil čas s vyhledáváním daného hesla na Googlu, tak vám prozradím, že ,,Amazon speaker“ nebyl nikdo jiný než královéhradecký kněz Jan Pitřinec.

Závěrečný bod programu byl raut v refektáři koleje, kde jsme si vychutnali vyslouženou odměnu, tedy dobré italské víno, kvalitní české pivo a především dobře vypečený bůček, nakládaný sýr a čokoládovou fontánku, která, věřte mi, dokáže zabavit nejen malé děti.

Pavel Kasal


Odkaz na fotogalerii