Máme nabídku i pro Vás, drahé ženy, které nemůžete fyzicky přijít do Nepomucena a zúčastnit se naživo. Sledujte duchovní obnovu on-line (anebo si přednášky pusťte ze záznamu) z YouTube kanálu DonPietro.
 


V týdnu od 7. do 14. 11. 2021 se čeští biskupové zúčastnili návštěvy Ad Limina Apostolorum v Římě, během které jsme je doprovázeli zejména službou asistence při mších svatých. Návštěvu zahájili biskupové v neděli 7. 11. mší svatou v bazilice sv. Klimenta (foto zde), po které následovala modlitba u hrobu sv. Cyrila. V pondělí ráno slavili biskupové mši v bazilice sv. Petra (foto zde) a večer se účastnili vernisáže výstavy o Služebnících Božích Janu Bulovi a Václavu Drbolovi v českém poutním domě Velehrad (foto zde). V úterý pak následovala mše v Lateránské bazilice (foto zde) a slavnostní zakončení roku sv. Ludmily v Nepomucenu (foto zde), kde byly také představeny dary pro papeže Františka. Ve středu sloužili biskupové mši v bazilice Santa Maria Maggiore a v pátek v bazilice sv. Pavla za hradbami (foto zde).

V sobotu jsme se pak s našimi biskupy vydali na Pouť do Assisi (foto zde a zde). Navštívili jsme baziliku sv. Kláry, kde jsme slavili mši svatou, a baziliku sv. Františka. Zastavili jsme se i u ostatků blahoslaveného ajťáka Carla Acutise. Také jsme si prohlédli kostel sv. Damiána a baziliku Panny Marie Andělské s kaplí Porciunkule. 

V neděli 14. 11. pak biskupové zakončili svou návštěvu mší svatou v bazilice sv. Bartoloměje (foto zde).

Níže naleznete také Pozdrav biskupů při zahájení pouti a video z pouti do Assisi.



Foto a video: Anička Guthrie, Člověk a Víra; Petr Soukal; Ondřej Talaš, TV NOE




 Jednu krásnou sobotu, 23. října, jsme se celá komunita Nepomucena vydali na návštěvu za sv. Kateřinou do její rodné Sieny. Kvůli dlouhé cestě jsme vyrazili ještě za tmy. Delší cesta však opravdu stála za tu nádherou, která nás v Sieně čekala. Toto město obklopené nádhernou krajinou kopečkovitého Toskánska patří do světového dědictví UNESCO a to plným právem. V Sieně jsme společně navštívili kostel sv. Dominika (kde jsme slavili mši svatou) a katedrálu. Podívali jsme se i na rodný dům svaté Kateřiny. Každý pak měl během odpoledne možnost sám navštívit cokoli, co toto krásné město nabízí.

Více než nad krásou města se člověk ale pozastavuje nad krásou života sv. Kateřiny. Její jednoduchost a pokora, které ji vedly ke svatosti jsou inspirací i pro lidi dneška. Bůh si často volí maličké v očích světa. A ani my se nechceme honit za mocí a slávou, ale za naším Pánem, kterému chceme sloužit v našich bližních. Ať je nám sv. Kateřina příkladem pro tuto službu!

Daniel Martinek


Další fotky naleznete na adrese: https://www.zonerama.com/nepomucenum/Album/7807913

Komentář otce rektora Romana Czudka k právě probíhající synodě o synodalitě.



Autor videa: Petr Soukal

Někteří bohoslovci a kněží se už více než rok baví populární hrou, která má údajně ryze československý původ. Podle Wikipedie její počátky sahají do dvacátých let dvacátého století. Za rozšíření této míčové hry v koleji může nesporně pandemie koronaviru, která znemožnila loni na jaře opouštět prostor kolejní zahrady, natož hrát fotbal na fotbalovém hřišti blízké farnosti. Proto bohoslovci s pomocí údržbáře Václava oprášili staré železné sloupky, obnažili zabetonované díry, narýsovali bílé čáry a nová éra obnoveného hřiště, používaného častěji mezitím jako parkoviště, mohla začít. Mnohé restrikce spojené s koronavirem už pominuly, nohejbal, v angličtině nazývaný Football tennis, v italštině Calcio tennis, se však hraje čile dál.

Jaká jsou pravidla tohoto, pro někoho možná kuriózního, sportu? Dovolím si citovat webové stránky nohejbal.cz: „Účelem hry nohejbal je dostat míč povoleným způsobem do soupeřova pole tak, aby jej nemohl zpracovat a vrátit. Důležité je také zabránit soupeři zahrát míč do vlastního pole, a pokud se mu to povede, tak míč zachytit a rozehrát jej do útočné akce. Míč ve hře je od okamžiku, kdy se ho dotkne podávající povoleným způsobem. Míč mimo hru je tehdy, kdy už nemůže být žádným hráčem vrácen do hry.“ V praxi to vypadá tak, že dostat míč povoleným způsobem do hry překopnutím sítě není pro mnohé vůbec jednoduché.

Nohejbal lze hrát ve více kategoriích. Mohou se naproti sobě střetnout jednotlivci, dvojice, trojice nebo více hráčů, přičemž platí stejná pravidla jako u hry trojic.“ Většinou se u nás střetávají dvojice, výjimečně trojice, někdy dvojice s trojicí, někdy také začne trojice a skončí vlivem zranění dvojice.

Cílem hry je získávat BODY. K tomu abyste vyhráli SET a stali se vítězem hry, jich potřebujete 10. Pro výhru není nutný rozdíl dvou bodů jako třeba u volejbalu. ZÁPAS se většinou hraje na 2 sety a celý ho vyhrává družstvo, které je oba získá.“ U nás hrajeme na 25 bodů jako ve volejbale, stejně vyžadujeme i nutný dvoubodový rozdíl.

Jak vypadá naše hra zcela konkrétně, na to se můžete podívat v následujícím videu:


Jan Slepička

Jeden z největších křesťanských svátků, slavnost Seslání Ducha Svatého, oslavil papež František za ministrantské asistence bohoslovců z římského Nepomucena.

Bohoslovci z Nepomucena s papežem. „Svatý otec působí zblízka jako velmi laskavý člověk. Záleží mu na každém, má obrovské charisma a doslova z něj srší klid a dobro,“ popsal svou ministrantskou zkušenost ze svatodušní neděle František Šary (čtvrtý zprava). Kvůli focení si sundali roušky. Snímek Francesco Sforza

„Ceremonáři Svatého otce, kteří mají průběh liturgie na starosti, se nám předem sami ozvali s nabídkou, zda by naši studenti byli ochotní k této ministrantské službě,“ vysvětluje rektor Papežské koleje Nepomucenum P. Roman Czudek.

Nácvik proběhl už v pátek. „Naše skupina ministrantů byla vedena Mons. Ľubomírem Welnitzem, jedním z osmi papežských ceremonářů. On i jeho kolegové na nás udělali dojem velmi klidných lidí, při přípravách i mši svaté se nedali ničím vyrušit,“ vyzdvihuje jeden ze studentů teologie Jan Slepička.

Čeští bohoslovci měli na starosti všechny hlavní úkoly papežské bohoslužebné asistence: misál, biskupskou berlu, mitru, procesní kříž, kadidlo, nesení svíček i mikrofonů.

„Svatý otec nás přišel pozdravit ještě před mší svatou. Každého osobně. Podal nám ruku a při té příležitosti vznikl také snímek, který posíláme i čtenářům KT,“ popisuje bohoslovec František Šary. Jeho spolubratr Tomáš Zámečník svoji čerstvou zkušenost mše sv. s papežem popsal jako přiblížení se k tlukoucímu srdci církve. „Nejdřív si připadáte jako ve snu. Stát u oltáře poblíž Svatého otce – to je splněný klukovský sen každého ministranta,“ říká. Vůbec první mši svatou v ustupující pandemii celebroval papež u oltáře pod Berniniho baldachýnem. Ve svatopetrské bazilice se tak přesunul z apsidy za hlavním oltářem, které vévodí oválné vitrážové okno s letící holubicí (symbolem Ducha Svatého), jež vytvořili čeští skláři. Již v polovině května také obnovil veřejné audience.

K návratu ke slavení bohoslužeb v kostelích a kaplích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyzvali minulý týden také naši biskupové (viz prohlášení na str. 8).

JIŘÍ MACHÁNĚ


Převzato z Katolického týdeníku, odkaz na původní článek zde.
Odkaz na fotogalerii zde.

 

Milí čtenáři Brázdy,

blíží se konec akademického roku 2020/2021 a to znamená, že pro vás máme opět 32 stran nabitých články vážnými i vtipnými, obrázky i básněmi. Celá redakce vám přeje požehnané prožití letních prázdin. Zachovejte nám přízeň i nadále a těšte se na příští číslo vašeho oblíbeného periodika, které vyjde někdy před Vánoci. Aktuální číslo ke stažení ZDE.

Krátce po skončení slavnostní inaugurace oltáře o slavnosti Jana Nepomuckého jsme poprosili kardinála Michaela Czerného S.J. o krátký rozhovor.


Jak prožíváte tento pro naši komunitu slavnostní den?

S velkou radostí. Jak připomněl otec rektor, dnes je evidentní, že máme v Římě kus Brna – a já jsem také kusem Brna v Římě. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit této krásné mše svaté a tohoto velkého aktu víry a vděčnosti Bohu.

 

V promluvě jste řekl, že jste již oltář spatřil v minulých letech. Při jaké příležitosti to bylo a jak na to vzpomínáte?

Pamatuji jen, že jsem po našem útěku v roce 1948 poprvé jako dospělý navštívil Brno v roce 1987. Vzpomínám, že jsme zavítali do katedrály, jednotlivosti si už nevybavuji.

 

V homilii jste hovořil o svatosti, zmínil jste sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Nepomuckého Neumanna. Kteří čeští světci jsou pro vás inspirativní?

Všichni. V tom smyslu, že jsou odrazem Božího lidu v naší české zemi. Ne proto, že jeden má lepší kvalitu než druhý. Je jich mnoho a dohromady ideálně zrcadlí, čím se máme stát. Všichni máme putovat ke každodenní svatosti, o které jsem v promluvě hovořil a kterou připomněl Druhý vatikánský koncil.

 

V naší koleji je aktuálně deset seminaristů. Co byste jim doporučil?

V duchu tohoto dne bych je rád vybídl ke dvěma věcem. Zaprvé k velké úctě k oltáři: Oltář je Kristus, je symbolem, jednou z více přítomností Krista. Tento pevný základ naší víry a církve. Církev spočívá na Kristu jako na skále. Jak říká papež František: církev je obrácená pyramida. Tak si můžeme dokonale představit tento bílý oltář jako podpěru celé církve. Přeji budoucím kněžím, aby měli respekt ke Kristu jako k základu a také ideu církve jako převrácenou pyramidu. A aby byli opravdově ve službě Božímu lidu. Druhou důležitou věcí je svátost smíření: naslouchat, naslouchat, naslouchat. To je nejdůležitější, aby se Boží lid v pokání cítil přijatý a že se mu naslouchá.

 

Velmi vám děkujeme za krásná slova.






V podvečer neděle 9. května 2021 dorazil do naší koleje akademický sochař Petr Váňa se svou dcerou Eliškou a spolupracovníkem Hynkem. Jejich první kroky zamířily do atria Nepomucena, aby obhlédli oltář přivezený z Brna a rozvrhli síly, jak jej přemístí na nové místo v naší kapli.

V pondělí ráno začaly práce na očištění a vyspravení tohoto krásného díla: prosvětlit vodní parou, opravit uražená místa, vybrousit spodní i vrchní stranu menzy... Dychtiví obyvatelé koleje pokukovali, jak se oltář postupně rozjasňuje.

Samotný přesun oltáře proběhl v úterý 11. května 2021. Ráno jsme ještě naposledy slavili mši svatou na původním oltáři, umístěném v naší kapli v první polovině osmdesátých let a v roce 2010 doplněném o charakteristickou predelu s vlnami řeky Vltavy a pěti svatojánskými hvězdami. Během hodiny a půl byl pak tento oltář demontován. S pomocí speciální konstrukce mohlo začít přesouvání obou dílů brněnského oltáře: nejprve přes jedny schody, pak přes kapli, znovu přestavět konstrukci a konečně přes dva schody v presbytáři. Zbývalo vyměřit, kde přesně bude oltář stát, a rozhodnout, jaká strana bude přední.

Před položením vrchní menzy na masivní nohu oltáře rektor koleje o. Roman Czudek vložil do malého volného prostoru v místě spoje obou částí ostatky sv. Jana Nepomuckého Neumanna, českého světce nesoucího jméno po patronovi naší koleje. Jeho malá kůstka tak spočinula v „srdci oltáře“, stejně jako se tento světec cele připodobnil Kristu. Relikviář je obklopen tvrdým kamenem ve tvaru zdobného kříže, jako se Pánův kříž stal Janovou jistotou za jeho života. Seminaristy může inspirovat touhou po duchovním povolání: když v Čechách nemohl být vysvěcen pro přebytek kněží, neváhal hledat jiné místo, kde se může zasvětit Bohu. Tak se dostal do Filadelfie. Zde byl horlivým knězem a později biskupem, který s vynalézavostí pečoval o svěřené stádce – tím může být příkladem i pro nepomucenské kněze, studující mimo svůj domov, aby se posléze vrátili a mohli sloužit tím, co zde načerpají. Přímluvcem bude jistě i pro naše sestry – jako první Češka vstoupila k boromejkám sestra našeho světce a v jeho rodném domě v Prachaticích jejich komunita dodnes působí. A konečně může být první světec Severní Ameriky ukazatelem, že svatým se může a má stát opravdu každý z nás.

Konečně stál oltář na svém místě. Nově příchozí hned zaujme nápaditý tvar, který je zve, aby přistoupili blíže a pomalu si jej prohlédli ze všech stran. Jako oltář přitahuje oči toužící pokochat se stále novými pohledy z každého úhlu, kéž nás Kristus přitahuje, abychom nalézali zálibu v rozmanité modlitbě. Oltář barevně zapadá do stylu bílého mramoru podlahy, přesto je nejsvětlejším bodem kaple – stejně jako Kristus je tím, který má zářit v našem životě.

Slavnostní inaugurace proběhla o slavnosti patrona koleje sv. Jana Nepomuckého. Ta se pro kolizi se slavností Nanebevstoupení Páně přesunula již na sobotu 15. května. Bohoslužbě, při níž jsme děkovali brněnské diecézi za dar oltáře pro naši kapli, předsedal brněnský rodák kardinál Michael Czerny S.J. Rodnou zemi musel opustil již ve dvou letech, ale přesto se – jak sám připomněl – s naším novým oltářem setkal již v roce 1987, kdy přijel do Brna poprvé po dlouhých letech na návštěvu.

V homilii, inspirován pevným oltářem a patronem koleje, nabídl kardinál zamyšlení nad eucharistií a svátostí smíření. „Oba se nacházejí v samém jádru kněžské služby a formace k ní je posláním Papežské koleje Nepomucenum.“ V závěru své promluvy dodal: „Ve srovnání s chladným, masivním a těžkým mramorovým oltářem »materie« zpovědi je neviditelná, nic neváží, je prchavá, pomíjivá, a přitom je nositelkou toho největšího významu. »Hrdiny budoucnosti budou ti, kdo dokážou opustit [dnešní sobecký a] nezdravý postoj a rozhodnou se vážně, nezávisle na osobních zájmech, podporovat úctu k pravdě. Kéž Bůh dá, aby takoví hrdinové uprostřed naší společnosti v tichosti vyrůstali« (František – Fratelli tutti, s. 202) také coby zpovědníci v naší církvi. To velice odpovídá duchu svatého Jana Nepomuckého.“

Samotný akt díkůvzdání za pro nás nový oltář – i když už před 37 lety posvěcený – proběhl v předělu mezi bohoslužbou slova a oběti. Kardinál Czerny se modlil: „vzdáváme ti díky za tento oltář, připravený u svatých Petra a Pavla ke slavení svatých tajemství“ a prosil: „ať je středem naší chvály a díků, ať je svatým oltářem, kde budeme zpřítomňovat Kristovu oběť; ať je stolem, na němž budeme lámat chléb života a pít z kalicha spojeni dokonalou jednotou; ať je pramenem, z něhož pro nás neustále vyvěrá spása.

Poté pokropil oltářní menzu svěcenou vodou a s dýmající kadidelnicí rozvážně obešel celý oltář. Následně bohoslovci upravili místo k prvnímu slavení nejsvětější oběti na přestěhovaném oltáři, rozložili plátno, přinesli květinu a od paškálu s plamenem vzkříšeného Krista paškálu rozžali svíce na oltáři. Kardinál Michael Czerny S.J. z rukou sester přijal dary ke slavení Eucharistie a spolu se koncelebrujícími kněžími slavil bohoslužbu oběti. Při přijímání mohli být všichni nasyceni nebeským pokrmem, Beránkem obětovaným a zmrtvýchvstalým, Kristem, naším Pánem.

Před závěrečným požehnáním se ujal slova rektor o. Roman Czudek a vyslovil díky brněnské diecézi i vzácným hostům – mezi nimiž byl i apoštolský nuncius v České republice v letech 2011–2018 Mons. Giuseppe Leanza. Vyřkl též přání, aby tento oltář byl středem modliteb i pro další generace nepomucenských alumnů.

Oslavy Jana Nepomuckého pokračovaly tradičním grilováním v zahradě koleje s přátelským popovídáním.



Fotogalerie z této krásné akce je k dispozici zde, z přípravy pak tady.

 

Inaugurace oltáře

kardinál Michael Czerny S.J.

Papežská kolej Nepomucenum

Řím, 15. května 2021

 

 

Dnes oslavujeme „Boží lásku, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,39), jak se nám projevuje v Eucharistii a svátosti smíření, a to s pomocí kontrastu jejich dvou symbolů: kamene oltáře a slov odpuštění. Oba se nacházejí v samém jádru křesťanské kněžské služby a formace k ní je posláním Papežské koleje Nepomucenum.

I. Za prvé, inaugurací oltáře

vzdáváme díky za řezbáře, sochaře a restaurátora Jaroslava Vaňka (1914-1991), který tento eucharistický stůl z elegantního bílého mramoru navrhl a vytvořil. V roce 1984 byl oltář instalován v brněnské katedrále na Petrově, kde sloužil po 37 let. V roce 1987 jsem ho tam měl možnost sám obdivovat.

Oltář obsahuje ostatky sv. Jana Nepomuka Neumanna z Čech, redemptoristického misionáře v USA, který se roku 1852 stal čtvrtým biskupem Filadelfie. Jeho osobu vyzdvihl Druhý vatikánský koncil, protože Lumen Gentium, Věroučná konstituce o církvi, odkazuje na jeho každodenní praktickou svatost jakožto „vynikající uskutečňování křesťanských ctností“ (LG 50). To je skutečný ideál každého, kdo slouží nebo studuje v této koleji, neboť Boží lid je povolán stávat se svatým v obyčejném každodenním životě.

Děkujeme dnes biskupu Mons. Vojtěchu Cikrlemu a brněnské diecézi za dar tohoto oltáře české koleji v Římě.

Tato inaugurace je příležitostí, abychom meditovali o významu eucharistického oltáře, který obvykle považujeme za samozřejmost. Dnešní čtení ze Zjevení sv. Jana zmiňuje sedmkrát trůn a oltář nám tak připomíná.

Preface nazvaná Tajemství Božího chrámu, jímž je církev chválí Boha za „stavbu církve coby svatého města zbudovaného na apoštolských základech, jehož úhelným kamenem je Kristus Ježíš a jež má být vystavěno z kamenů vyvolených“. V páté velikonoční prefaci čteme, že Kristus „je náš kněz, náš oltář, náš pravý a jediný Beránek“ a později si budeme připomínat „Kristovu oběť na oltáři kříže“.

Za chvíli se při dnešní bohoslužbě budeme modlit, aby tento oltář byl středem našeho vzdávání chvály a díků; kéž je oltářem, na němž budeme obětovat svátostná znamení oběti tvého Syna; kéž je stolem, na němž budeme lámat chléb života a pít kalich jednoty; kéž je pramenem, z něhož bude prýštit navěky voda spasení“.

Krásný mramorový oltář s nohou sochařsky ztvárněnou v gotickém stylu, váží 1160 kilogramů. Na této pevné skále, „kameni, který stavitelé zavrhli a který se stal kvádrem nárožním“ (srov. Mt 21,42) symbolicky církev bezpečně spočívá jako na obrácené pyramidě.[1]


II. Zadruhé, vzpomeňme

na svatého Jana Nepomuckého, narozeného kolem roku 1345, který studoval v Praze a Padově. V jubilejním roce 1390 jako pětačtyřicetiletý kněz přišel do Říma. Zde byl roku 1729 prohlášen za svatého papežem Benediktem XIII. a jeho svátek je zítra, 16. května. V roce 1929 byla založena tato papežská kolej a byla na jeho počest nazvána „Nepomucenum“.

I když důvodů vedoucích k jeho mučednictví bylo vícero, vzpomíná se zvláště na jeden z nich, totiž že odmítnul vyjevit králi, co mu královna vyznala ve zpovědi. Byl proto zatčen, krutě mučen a nakonec hozen z Karlova mostu do řeky Vltavy. Dovedu si představit, že ho tehdy inspirovala Ježíšova řeč k apoštolům, kterou jsme četli v dnešním evangeliu: „Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce“ (Mt 10,19-20). V tomto případě dává Duch svatý ta správná slova i odvahu mlčet, aby nevyzradil zpovědní tajemství, které je nedotknutelné.

Pečeť zpovědního tajemství je zásadní podmínkou této svátosti nebo také její ochranou. Když použijeme některé citáty z encykliky Fratelli tutti, můžeme zpověď docenit jako způsob, jakým je předáváno Boží milosrdenství pomocí skutku naslouchání „s otevřeným srdcem“ (FT 261), neboť naslouchání je „prokazováním laskavosti“ (FT 224). Papež František opakovaně připomíná, že zpovědník nemá být detektivem, vyšetřovatelem konajícím křížový výslech, žalobcem ani zvědavým novinářem. Naopak, měl by se projevovat jako někdo, kdo naslouchá, protože dychtivě touží odpouštět. „Jenom ten, kdo k druhým přistupuje ne proto, aby je poutal k sobě, ale aby jim pomáhal stávat se stále plněji sebou samými, se stává doopravdy otcem“ (FT 4 citující františkána Eloi Leclerc).

V kontrastu s „dnešním světem, který je velkou měrou hluchý … nesmíme ztratit svou schopnost naslouchat“ (FT 48). „Vyslechněme si pravdivé příběhy [které nám sděluji penitenti], dívejme se na realitu jejich očima a s otevřeným srdcem naslouchejme příběhům, které vyprávějí“ (FT 261).

Ve srovnání s chladným, masivním a těžkým mramorovým oltářem „materie“ zpovědi je neviditelná, nic neváží, je prchavá, pomíjivá, a přitom je nositelkou toho největšího významu. „Hrdiny budoucnosti budou ti, kdo dokážou opustit [dnešní sobecký a] nezdravý postoj a rozhodnou se vážně, nezávisle na osobních zájmech, podporovat úctu k pravdě. Kéž Bůh dá, aby takoví hrdinové uprostřed naší společnosti v tichosti vyrůstali“ (FT 202) také coby zpovědníci v naší církvi. To velice odpovídá duchu svatého Jana Nepomuckého.

III. Závěr

Jeho postava nás inspiruje k věrnosti v životě a věrnosti až do konce. Při dnešní příležitosti inaugurace oltáře se modleme, aby náš život byl stálou službou Bohu: „Dej nám, tvým věřícím, kteří přistupujeme ke Kristu, živému kameni, abychom v něm byli budováni ve svatý chrám, a abychom jako duchovní oběť obětovali na oltáři vlastního srdce naše životy prožívané skutečně ke chvále tvé slávy“.


Modleme se také za milost skálopevného přesvědčení, jaké měli svatý Jan Nepomucký a svatý Jan Nepomuk Neuman a které jistě sdíleli se svatým Pavlem: „Já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8, 38-39).



Přeložil: P. Tomáš Roule.



[1] Papež František, 50. výročí biskupské synody, 17. října 2015.

Nedaleký Vatikán je obyvatelům Nepomucena dobře známý. Ve Svatopetrské bazilice jsme pravidelnými hosty a většina z nás už řádně prozkoumala i expozice ve Vatikánských muzeích. Do Vatikánských zahrad, které zaujímají více než polovinu území městského státu, se však mnozí z nás v sobotu 8. května podívali poprvé. Jde totiž o místo, kam se člověk jen tak nedostane. Díky doprovodu a výkladu otce rektora a otce vicerektora jsme na tomto místě mohli ve dvanáctičlenné skupině strávit krásné dopoledne. Naši pozornost hned na začátku prohlídky upoutal Palác vlády z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, který nápadně připomíná budovu Nepomucena. Jedná se totiž o stavbu podle návrhu architekta Giuseppe Moma, který je zároveň autorem naší české koleje. Zaujala nás například také fontána s motivy ze života svatého Josefa, který je pro církev v tomto roce zvláště aktuální. Fontána byla vybudována za pontifikátu papeže Benedikta XVI. Emeritní papež v současné době pobývá v klášteře “Mater Ecclesiae”, který je rovněž součástí komplexu Vatikánských zahrad. 


Dominik Frič


Fotogalerie


V sobotu 1. května se konal výlet bohoslovců a představených Nepomucena. Na naší cestě jsme navštívili dvě místa. Prvním z nich bylo městečko Roccasecca se zříceninou hradu, kde se narodil a krátce i žil svatý Tomáš Akvinský. Pak jsme se přesunuli do přímořského města Gaeta. Zde jsme se podívali do Sanktuária Nejsvětější Trojice, kde jsme společně slavili mši svatou, po které jsme se mohli podívat na krásnou Turkovu jeskyni (Grotta del Turco) a užívat si krásy starobylého města na pobřeží Tyrhénského moře. Výlet jsme zakončili příjemnou společnou večeří, po které jsme se plni krásných zážitků, které nám nepokazil ani déšť, vrátili zpátky do Říma.

Matěj Pinkas





Fotky z výletu

Nepomucenum se raduje z velkého daru. V úterý 20. dubna 2021 totiž dorazil z brněnské katedrály sv. Petra a Pavla oltář, který naší koleji věnoval biskup Mons. Vojtěch Cirkle. Stane se tak „kouskem domova“ uprostřed Říma, viditelnou připomínkou stálého propojení s českou církví.
Oltář, dílo sochaře Jaroslava Vaňka z roku 1984, byl prozatím po náročné operaci umístěn do atria před hlavní vchod do koleje. V květnu by jej měl do kaple usadit akademický sochař Petr Váňa.
Během velikonoční doby opakovaně slyšíme slova: „On je náš kněz, náš oltář, náš pravý a jediný Beránek“ (preface 5. velikonoční). Těšíme se, až nový oltář pokryjeme plátnem a vyzdobíme květinami,  abychom připravili Pánův stůl ke slavení eucharistické oběti. Těšíme se, až jej osvětlíme svícemi a až z něj Kristus bude prozařovat naše životy. Těšíme se, až nás bude kolem něj Pán shromažďovat. Těšíme se, až se k němu budou kněží sklánět, aby jej líbali, než přistoupí ke slavení vrcholu dne při mši svaté. Těšíme se, až na něj budeme pokládat chléb a víno, ale i své radosti, starosti a oběti. Těšíme se, až uvidíme stoupat dým kadidla slavných bohoslužeb i až před Bohem zavoní modlitby předkládané ve skrytosti. Těšíme se, až před ním budeme otvírat breviář, abychom se modlili spolu s celou církví.
Kéž nás Pán stále více učí, jak se náš život má stát duchovním oltářem, na kterém přineseme oběť svatého života.






 Více fotografií naleznete zde.

Jak bylo slíbeno v posledním čísle našeho časopisu Brázda, na internetových stránkách naší koleje je nově k dispozici brožura pojednávající o historii, proměnách a ikonografii nepomucenské kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou sestavil náš alumnus, P. Lukáš Jambor. Je k dispozici na jedné ze záložek v horní části stránky, případně můžete využít tento odkaz. Přejeme příjemné čtení a snad i rozjímání nad bohatou duchovní symbolikou, kterou díky mnoha dobrodincům naše kolejní kaple skýtá.



V neděli 21. března se v naší koleji kromě páté neděle postní slavil významný krok řady našich současných alumnů v přípravě ke svátostnému kněžství. Pozvání do koleje přijal Mons. Giuseppe Leanza, bývalý nuncius v České republice, který udělil třem bohoslovcům službu akolytátu a dvěma službu lektorátu, tři bohoslovci byli také přijati mezi kandidáty jáhenství a kněžství. Mons. Leanza v homilii vyzdvihl velikost daru kněžství a jeho trvání po celou věčnost, kněz je sacerdos in aeternum. Současně vyjádřil svou vřelou lásku, kterou chová k České zemi, a zvláště k její církvi a biskupům, kterým vzkázal bratrské pozdravy.





 

Vážení přátelé, vyšlo druhé číslo časopisu Brázda v akademickém roce 2020/21, jehož hlavním "tahákem" je rozhovor se sestrou Bohdanou, stálicí nepomucenské komunity. Za všechny obyvatele Nepomucena, zvláště za redakci časopisu, přejeme požehnané prožití Svatého týdne a Velikonoc. Zachovejte nám přízeň i nadále. Číslo ke stažení ZDE.

Pokračování první úspěšné série on-line vaření se s. Vojtěchou bude mít celkem čtyři díly. Tentokrát dá sestra Vojtěcha nejen ženám z Asociace Praha několik tipů na postní pokrmy. Pojďme se dát do vaření...


1. díl: Langoše + ovocné knedlíky

Langoše:
1 kg mouky
1 lžička soli
1 lžička sody
4 lžíce cukru
42 g kvasnic
0,5 l mléka
1 velký bílý jogurt
4 lžíce oleje

Ovocné knedlíky:
1 kg vařených brambor
1 kg tvarohu
1 kg hrubé mouky
4 vejce
2 lžičky soli
Jablka
Na posypání: cukr, skořice, máslo, smetana, jogurt
Vařit 5 minut

2. díl: Salát + pohankový nákyp

Salát:
50 g krup
100 g cizrny
2 rajčata
citronová šťáva
olej
různá semínka (sezam, slunečnice, len, chia)


Pohankový nákyp:
200 g pohanky
700 ml mléka
3 vejce
50 g másla
80 g cukru krystal
400 g švestek
Na potření máslo
Sypeme skořicí, cukrem

3. díl: Vdolky + fazole

Vdolky:
1 kg hladké mouky
80 g cukru
15 g soli
60 g čerstvých kvasnic (30 g sušených)
0,5 l mléka
100 g tuku (máslo, sádlo)
2-3 vejce

Fazole:
Fazole
Máslo
Cibule
Lžíce mouky
Vývar z koření (pepř, nové koření, bobkový list)
Fazole z konzervy nebo vařené
Smetana

4. díl: Taštičky + bramborové placky

Taštičky:
1,40 kg brambor
sůl
1 vejce
150 g krupice
500 g  hladké mouky
náplň: povidla, brynza nebo masová náplň

Bramborové placky:
2 kg vařených brambor
500 g hladké mouky
sůl
na omaštění sádlo, máslo
plníme povidly nebo mák s cukrem

Druhý březnový týden byl pro většinu nepomucenských seminaristů ve znamení intenzivní přípravy na budoucí službu zpovědníků, účastnili se totiž o odpolednách 31. kursu o vnitřním fóru, který pořádala Apoštolská penitenciárie v čele s hlavním penitenciářem Maurem kardinálem Piacenzou a regentem Mons. Krzysztofem Nykielem, jenž působil jako moderátor celého kursu.

Kurs s dlouholetou tradicí byl poprvé přesunut do on-line prostoru. Přes program Skype for Bussines jej sledovalo cca 450 připojených, skutečný počet účastníků však mohl být mnohem větší, jak lze usuzovat ze skutečnosti, že v nepomucenském žlutém salónu sedělo sedm lidí dychtících po informacích, přestože reálně přihlášen byl pouze jeden z nich. Na místě je také poopravit informaci z prvního odstavce. Kurs se totiž nevěnoval jenom službě kněží ve svátosti smíření, ale také jejich službě mimo svátostný rámec, např. při duchovním vedení.

Každé odpoledne sestávalo ze tří třičtvrtěhodinových přednášek a prostoru pro závěrečné dotazy. Mezi desítkou prezentujících nechyběl kardinál penitenciář či slovenský jezuita Ján Ďačok, jeden z prelátů penitenziárie. Předkládaná témata nabízela pohledy teologických oborů blízkých vnitřnímu fóru, na své si tak přišlo kanonické právo s tématem zpovědního tajemství, morální teologie s tématem zaopatřování lidí na konci života či psychologie s tématem deviantního sexuálního chování.

Vrcholem kursu byla páteční polední audience s papežem Františkem v aule sv. Pavla VI. Bohoslovcům se podařil husarský kousek – přestože audience byla určena pouze pro účastníky kursu o vnitřním fóru, účastnili se jí téměř všichni bohoslovci (včetně těch, kteří nebyli přihlášeni a kteří dokonce neviděli ani jedinou přednášku) a navíc pan vicerektor. Jak je to možné? Stačilo poslat mail a šlo to! Svatý otec přednesl mnoho zajímavých myšlenek. Zmiňme aspoň jednu: „Drazí bratři, pamatujme vždy, že každý z nás je hříšník, kterému bylo odpuštěno. Pokud to někdo tak necítí, lépe ať nechodí ke zpovědi, lépe ať není zpovědníkem.

Jan Slepička



Foto z audience zde.

Článek o audienci na serveru VaticanNews.


Papežská kolej Nepomucenum a Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského zvou ženy ke ztišení při postní duchovní obnově.





Sobota 13. března 2021


19:10 Slavnostní zpívané nešpory (v italštině)

Prvními večerními chválami vstoupíme do slavení 4. postní neděle, takzvané radostné neděle. Zpívají seminaristé a kněží Papežské koleje Nepomucenum, liturgii předsedá P. Vojtěch Novotný. Zde máte k dispozici italský text.



Neděle 14. března 2021


9:00 První přednáška (v češtině)

Přednášku určenou již zvlášť pro duchovní obnovu žen pronese P. Lukáš Jambor. Pokud byste raději měli pouze zvukovou nahrávku ve vyšší kvalitě, stáhněte si přednášku z této adresy.
Biblické texty k této přednášce jsou k dispozici zde.  Na začátku jsme zpívali Žalm 42 - Jako laň dychtí (Koinonia 13).


11:00 Homilie mše svaté (česky)

Homilii při mši svaté pro komunitu žen účastnící se této duchovní obnovy pronesl P. Lukáš Jambor. Její záznam je k dispozici i ve formátu mp3.


15:00 Druhá přednáška (v češtině)

Rovněž odpolední přednášku přednesl P. Lukáš Jambor. Zvukový mp3 záznam naleznete zde. Na úvod jsme zazpívali Vše, co mohu dát (Koinonia 10). K přednášce jsme použili biblické texty výše citované. Doprovodný text k přednášce je Juliana Schemann: O mateřství.


18:00 Slavnostní nešpory (v češtině)

Společné setkání završíme druhými večerními chválami z kaple sester. Pod odkazem naleznete text breviáře. Na závěr pozdraví on-line připojené SM. Vojtěcha.




A ještě všechny výše uvedené odkazy pěkně pohromadě:

https://youtu.be/iwNsgm8XK0I – sobota 13. března 19:10 – slavnostní zpívané nešpory (italsky)

https://youtu.be/RyiyCM3wzoo – neděle 14. března 9:00 – první přednáška (česky)

https://youtu.be/EYb15ykLuJ0 – neděle 14. března 11:00 – homilie ze mše svaté (česky)

https://youtu.be/YSKvkYalvBo – neděle 14. března  15:00 – druhá přednáška (česky)

https://youtu.be/Bza9vcNgNsQ – neděle 14. března 18:00 – slavnostní nešpory (česky)



(Záznam předešlé adventní duchovní obnovy pro ženy naleznete zde.)