S velkou radostí. Jak připomněl otec rektor, dnes je evidentní, že máme
v Římě kus Brna – a já jsem také kusem Brna v Římě. Jsem moc rád, že
jsem se mohl zúčastnit této krásné mše svaté a tohoto velkého aktu víry a
vděčnosti Bohu.
V promluvě jste řekl, že jste již oltář spatřil v minulých letech.
Při jaké příležitosti to bylo a jak na to vzpomínáte?
Pamatuji jen, že jsem po našem útěku v roce 1948 poprvé jako dospělý navštívil
Brno v roce 1987. Vzpomínám, že jsme zavítali do katedrály, jednotlivosti si
už nevybavuji.
V homilii jste hovořil o svatosti, zmínil jste sv. Jana Nepomuckého a sv.
Jana Nepomuckého Neumanna. Kteří čeští světci jsou pro vás inspirativní?
Všichni. V tom smyslu, že jsou odrazem Božího lidu v naší české
zemi. Ne proto, že jeden má lepší kvalitu než druhý. Je jich mnoho a dohromady ideálně
zrcadlí, čím se máme stát. Všichni máme putovat ke každodenní svatosti, o které
jsem v promluvě hovořil a kterou připomněl Druhý vatikánský koncil.
V naší koleji je aktuálně deset seminaristů. Co byste jim doporučil?
V duchu tohoto dne bych je rád vybídl ke dvěma věcem. Zaprvé k velké
úctě k oltáři: Oltář je Kristus, je symbolem, jednou z více přítomností
Krista. Tento pevný základ naší víry a církve. Církev spočívá na Kristu jako na
skále. Jak říká papež František: církev je obrácená pyramida. Tak si můžeme dokonale
představit tento bílý oltář jako podpěru celé církve. Přeji budoucím kněžím,
aby měli respekt ke Kristu jako k základu a také ideu církve jako
převrácenou pyramidu. A aby byli opravdově ve službě Božímu lidu. Druhou
důležitou věcí je svátost smíření: naslouchat, naslouchat, naslouchat. To je nejdůležitější,
aby se Boží lid v pokání cítil přijatý a že se mu naslouchá.
Velmi vám děkujeme za krásná slova.
