Povolání?

Povolání se týká každého člověka, každý je povolán k životu, k tomu, aby byl. Tím to ale nekončí, protože každý člověk je také povolán k tomu, aby odpověděl na Boží oslovení a zavolání svého jména. Aby se tak stal každý člověk svobodně dospělým synem či dcerou nebeského Otce. Povolání nebo spíše povolávání je přítomné v celém životě hledajícího a věřícího člověka. Církev je totiž společenstvím hledajících, naslouchajících a odpovídajících, a proto se každé povolání právě v Církvi realizuje...

Jeremiášova zkušenost

Jer 1, 4-8
Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
"Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka."
Nato jsem odpověděl: "Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec."
Ale Hospodin mi řekl: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš.
Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův."
Prorok Jeremiáš podává svědectví o svém povolání. První tah vždy patří Bohu, který ze své lásky tvoří svět, člověka, nazývá jej svým přítelem, a povolává ho... Povolání představuje výzvu, kterou nám nabízí dobrý Bůh. Opravdová a odhodlaná odpověď je zárukou toho, že člověk se ve svém životě nemine sám se sebou, že se stane tím, kým být má, že mu jeho život neproteče mezi prsty, ale bude bohatstvím, ze kterého mohou těžit všichni ostatní, a i kdyby byl "ještě chlapec, který by nevěděl jak by mluvil", je zde pro něj Pán se svým ujištěním: "Neboj, já budu s tebou!"

A co to znamená konkrétně?

Když jsem přesvědčený o tom, že jsem povolaný a mé jméno není Bohu cizí, musím své povolání hledat – to je první krok k úspěchu. Někdo založí rodinu, jiný je povolaný k tomu, aby svůj život zasvětil Bohu v modlitbě a službě, někdo je povolaný, aby se stal knězem... Nejlépe to napsal svatý Pavel v prvním listu Korinťanům:
1 Kor 12, 4-5
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5 rozdílné služby, ale tentýž Pán;

Hledat a najít...

A jak bych měl najít moje povolání, co udělat pro to, abych věděl, toto je moje místo, tady budu žít, touto cestou se vydám a budu šťastný? Při hledání svého povolání se můžeme opřít o některá doporučení, která se v příběhu lidstva s Bohem osvědčila: modlitba, četba Písma svatého, otevřenost a všímavost k životním událostem, příklad lidí kolem nás, rozpoznání znamení času, dobrá rada moudrého člověka, každodenní život, naše vlastní historie, naše osobnost atd. To všechno jsou spolehlivé prostředky, kterých Bůh používá, aby nám ukázal svoji vůli. Nesmíme ovšem zapomenout, že náš Bůh – náš Otec s každým jedná osobním způsobem, On má velikou fantazii a určitě se neomezuje na nějaký výčet možností, které může použít. Každý upřímný „hledající“ často s námahou a nikdy ne naráz – pozná, k čemu jej Bůh volá a že to rozhodně stojí za to...

A potom?

Co když nalézám to svoje povolání a svůj život si v něm nedovedu představit? Nevadí! Povolání není věcí představivosti, ale právě "Božího povolání". Jde o Boží věrnost, o první krok, který dělá On k nám a o Jeho hlas, který volá moje jméno... A to, že stojí za to hledat, modlit se a nacházet to pravé, to mohou dosvědčit zástupy šťastných maminek a tatínků, řeholních sester, mnichů a kněží... Takže s chutí a důvěrou do toho!