Podle Wikipedie její počátky sahají do dvacátých let dvacátého století. Za rozšíření této míčové hry v koleji může nesporně pandemie koronaviru, která znemožnila loni na jaře opouštět prostor kolejní zahrady, natož hrát fotbal na fotbalovém hřišti blízké farnosti. Proto bohoslovci s pomocí údržbáře Václava oprášili staré železné sloupky, obnažili zabetonované díry, narýsovali bílé čáry a nová éra obnoveného hřiště, používaného častěji mezitím jako parkoviště, mohla začít. Mnohé restrikce spojené s koronavirem už pominuly, nohejbal, v angličtině nazývaný Football tennis, v italštině Calcio tennis, se však hraje čile dál.
Jaká jsou pravidla tohoto, pro někoho možná kuriózního, sportu? Dovolím si citovat webové stránky nohejbal.cz: „Účelem hry nohejbal je dostat míč povoleným způsobem do soupeřova pole tak, aby jej nemohl zpracovat a vrátit. Důležité je také zabránit soupeři zahrát míč do vlastního pole, a pokud se mu to povede, tak míč zachytit a rozehrát jej do útočné akce. Míč ve hře je od okamžiku, kdy se ho dotkne podávající povoleným způsobem. Míč mimo hru je tehdy, kdy už nemůže být žádným hráčem vrácen do hry.“ V praxi to vypadá tak, že dostat míč povoleným způsobem do hry překopnutím sítě není pro mnohé vůbec jednoduché.
„Nohejbal lze hrát ve více kategoriích. Mohou se naproti sobě střetnout jednotlivci, dvojice, trojice nebo více hráčů, přičemž platí stejná pravidla jako u hry trojic.“ Většinou se u nás střetávají dvojice, výjimečně trojice, někdy dvojice s trojicí, někdy také začne trojice a skončí vlivem zranění dvojice.
„Cílem hry je získávat BODY. K tomu abyste vyhráli SET a stali se vítězem hry, jich potřebujete 10. Pro výhru není nutný rozdíl dvou bodů jako třeba u volejbalu. ZÁPAS se většinou hraje na 2 sety a celý ho vyhrává družstvo, které je oba získá.“ U nás hrajeme na 25 bodů jako ve volejbale, stejně vyžadujeme i nutný dvoubodový rozdíl.
Jak vypadá naše hra zcela konkrétně, na to se můžete podívat v následujícím videu:
Jan Slepička